Problém dnešní doby je nízká úroveň komunikace.

Největší problém dnešní doby je mezilidská komunikace. Je to docela absurdní. V dnešní době internetu a sociálních síti, chytrých televizorů a mobilních telefonů má stále více lidí problém s obyčejnou, mezilidskou komunikací. Stále více mám pocit, že žiju v době těsně po pádu Babylonské věže, kdy došlo k onomu zásadnímu zmatení jazyků. Stále více a více lidí není schopno srozumitelně vyjádřit svůj názor, vyslechnout toho kdo má názor jiný a přednést racionální argumenty na obhajobu vlastního názoru. Docela to chápu u lidí mé generace, kteří prožili prvních 20 a více let v totalitním, bolševickém režimu. Žádné kurzy komunikace se tehdy jaksi nevedly. Od občana bylo požadováno, aby držel hubu a krok a příliš nevyčuhoval z řady. Zemi řídili prověření členové státostrany, kteří bez přípravy nedokázali dát dohromady rozvitou větu. Vlastní, originální myšlenky nebyli schopni ani před namířenou pistolí.

Tyto exoty také schvaloval Velký Bratr z Moskvy. A podle toho to vypadalo. Když se tak dívám na dnešní úroveň komunikace přicházející z Kremlu, tak se toho, za bez mála čtvrt století, příliš mnoho nezměnilo k lepšímu. Komunikace za bolševismu se odehrávala za pomoci slovních spojení, frází a floskulí, které byly vyžadovány, ale v podstatě neměly už žádný reálný význam. Zkrátka bolševický newspeak, nebo chcete-li absurdní ptydepe. Ani ve škole se nijak nepracovalo na tom, aby se žáci učili samostatně vyjadřovat. Nedej bože a strano, tvořit si na problém vlastní názor. Stačilo, aby student uměl hbitě odpovídat na položené otázky, tak jak to měl nacvičeno. Patrně to byl nácvik na budoucí výslechy na Státní Bezpečnosti. Bohužel protože tehdejší absolventi pedagogických fakult měli tento systém hluboko pod kůží, současná generace studentů se chová zhruba stejně jako ta minulá. Jen snad bolševické ideologické fráze vystřídaly ty neoliberální bláboly. Tedy zase ty jediné správné.

Proto se také období po svržení bolševismu říká příhodně postbolševismus. Na druhou stranu, kdo je měl schopnosti civilizované diskuse naučit? Absolventi bolševických škol? To když starý Valenta na diskusi o hazardu, místo racionálních argumentů podporujících předmět svého podnikání, tedy loterijní průmysl, začne urážet ty co mají na tento kšeft jiný názor, se asi dalo čekat. Ono racionálně vysvětlit prospěšnost hazardu pro společnost by byl těžký úkol i pro lidi s výrazně vyšším intelektuálním potencionálemnež OTec z firmy SYNOT. A s méně arogantními a bolševickými postoji k diskusi. Civilizované chování se na školách neučilo. A stále se neučí. Postup kdy v situaci scházejícího, rozumného argumentu pořád zbývá možnost urazit, napadnout či zdiskreditovat soupeře v diskusi, je používán velmi často. U některých osob už se ani jiný postup nevyskytuje, prostě proto, že žádné racionální argumenty zkrátka nejsou k dispozici.

Je velmi smutné, že současná akční mládež, která má možnost vyjíždět do svobodného světa, se už ani nepokouší o verbální komunikaci. Před minulými eurovolbami to došlo až do stadia, kdy někteří studenti se už ani nepokoušeli zakrýt svou argumentační bídu a svůj iracionální vztek a nenávist vyjadřovali házením vajec. Není potom divu, že mentálně poněkud omezený řidič autobusu, jehož vyjadřovacím prostředkem se staly pastelky, je některými oslavován málem jako vězeň svědomí. Inu infantilní hrdina, pro infantilní publikum. Ale skutečné nebezpečí v komunikaci je hluboký příkop, který byl vykopán mezi představiteli politické moci a jejich potencionálními voliči. Došlo to v podstatě tak daleko, že mezi těmito dvěma skupinami se žádný dialog nevede. Politici komunikují s voliči už pouze v jedné dlouhé předvolební kampani a na radu expertů na reklamu se snaží prodat svůj výrobek v lákavém obalu, spotřebitelům.

Někteří politici už v podstatě přestali i předstírat, že je nějaké problémy voličů zajímají. Jejich jediné důvody proč by měli občané volit právě je, spočívají ve strašení, že jinak to vyhrajou ti druzí. Žádné řešení problémů nenabízí. Protože žádné nemají. Oni sami jsou problém. Občas se to okoření nějakou tou frází co dobře vypadá na barevném bilboardu. Co na tom, že to nemá žádný smysl. Spotřebitel žádný nehledá. Nejlépe prodává barevný obal. Bohužel, obsah má často prošlou lhůtu spotřeby. Stejný problém v komunikaci, ale existuje i uvnitř politických stran. Řekněme si upřímně, že je to právě úroveň vnitrostranické demokratické diskuse, který odrazuje stále větší počty voličů. A stav je horší a horší. Ale to je téma na samostatný text.

Došlo to tak daleko, že někteří politici považují občany této země za tupé stádo, které se může vyjádřit jen volebním lístkem. Po volbách prý mají držet hubu a krok. Jejich místo je za ohrádkou pro kibice. Proto také velké slova politiků o voličích, kteří mají rozdat karty. A potom další čtyři roky s úžasem pozorovat úchvatnou hru mistrů karetní hry z řad politiků.Ti, kteří mají dost politické arogance moci, abych udělal radost panu Burešovi i nepolitické arogance, jsou v okamžiku, kdy využijí svého lidského a občanského práva shromažďovacího označování za lůzu, která nerespektuje výsledky voleb, v horším případě Euromajdanu, rovnou za fašisty. Podle hesla, kdo vyhraje volby a sestaví vládu může si s poraženými, včetně voličů dělat co se mu zlíbí. Dej nám hlas, mlč a nech se okrádat! To je tvůj úděl občane. No není vám z toho na nic? Nebo jen mně?