Stát není soukromá firma a nelze jej tak řídit

Existuje neoliberální ideologická fráze, že pouze soukromé vlastnictví může vytvořit kvalitní výrobek či službu. Nikoliv vlastnictví kolektivní, tedy družstevní či dokonce státní. Je to samozřejmě nesmysl. I dnes existuje řada družstev či států, které velmi dobře prosperují a vytvářejí kvalitnější výrobky či služby než soukromý, omezený sektor. Jako důkaz neschopnosti státu řídit a kvalitně spravovat státní podniky je často nesmyslně uváděn minulý režim bolševické totality. Přesto firmy a podniky vlastněné státem ve své době slušně prosperovaly. Dá se samozřejmě namítnout, že to bylo pouze na deformovaném trhu. Nicméně po privatizaci těchto státních podniků jich většina zanikla a zkrachovala. Tento fakt bývá často velmi nesprávně vykládán, jako neschopnost státních podniků uspět se svým zbožím či službami na skutečném, globálním trhu.

Existuje, však i druhé vysvětlení. Tyto firmy a bývalé státní podniky zkrachovaly zkrátka proto, že byly špatně vedeny a řízeny svými novými soukromými majiteli. Toto vysvětlení není příliš populární zejména mezi neoliberály, neboť by to byl důkaz nesmyslnosti jedné ze základních ideologických frází celého neoliberalismu. Byl by to důkaz, že kolektiv a celý stát mohou řídit podnik či firmu mnohem lépe a efektivněji než soukromý vlastník. Což je nepopiratelný fakt. Stát totiž nelze řídit a spravovat jako soukromou firmu. Soukromá firma je totiž zakládaná jedním majitelem či několika málo majiteli, pouze za účelem vytváření zisku. Stát oproti tomu vytváří jeho obyvatelé. Tedy miliony a miliony vlastníků. A funkcí státu rozhodně není vytváření zisku. Obyvatelé si platí stát ze svých daní a za své peníze očekávají, že stát jim za jejich peníze bude poskytovat kvalitní veřejné služby. Takový je základní princip fungování státu. Žádná z veřejných služeb samozřejmě nejen, že nemusí, ale ani nemá vytvářet zisk. K čemu by to bylo dobré? Zisk totiž musí zákonitě někdo zaplatit. Jenže občané už zaplatili. Proč by měli platit více?

Kdyby stát byl soukromá firma, nemohl by logicky poskytovat řadu veřejných služeb. Zejména ne těch, které nevytváří žádný zisk. Ba naopak, jsou placeny z peněz firmy-státu. První co by krizový manažer musel udělat, by bylo zrušení všech služeb, které nevytváří zisk. Tedy prakticky všech služeb státu. Zdravotnictví, školství, soudy, policie, státní správa, armáda, důchody, sport, kulturu a další. Jenže stát, který by tyto neziskové oblasti života nevytvářel by se stal zbytečným. A řekněme si upřímně, kdo by chtěl v takovém státě žít? Šílenstvím posledních dvou českých, pravicových vlád bylo, že se pokusili ideologii neoliberalismu realizovat v praxi. Jenže tato ideologie a její klišé samozřejmě v praxi nefungují.

Občané platí ze svých daní struktury státu a na oplátku chtějí po státu, že jim poskytne kvalitní a pokud možno už bezplatné, veřejné služby. Proč by měl daňový poplatník platit jednu veřejnou službu dvakrát? Jednou v podobě daní a podruhé ještě v hotovosti. Nesmysl. Přesto se vlády pod vedením ODS pokusily o privatizaci veřejných služeb, přesně podle neoliberální ideologie, že soukromý vlastník poskytuje lepší služby než stát. Jenže kvalita služby se posuzuje také podle její ceny pro zákazníka. A tady ideologie kulhá na obě nohy.

Privátní služby nejsou kvalitnější. Jsou totiž mnohem a mnohem dražší než služby poskytované a řízené státem a jeho úředníky. Privátní služby totiž mají jediný cíl. Vytvořit zisk pro majitele společnosti poskytující služby. Jenže tento zisk a poplatky za správu firmy, tedy částky několikanásobně vyšší než náklady státu na stejnou službu, dělají z drahé veřejné služby poskytované soukromým subjektem, službu, která je pro většinu obyvatel státu nedosažitelná. Tedy finančně.

Vytváří se tak paradox, že ti, kteří na zprivatizovanou službu nikdy nedosáhnou, dotují ze svých daní tuto službu té menšině bohatých obyvatel státu. Přitom logika veřejné služby jde pochopitelně opačným směrem. Služba má být k dispozici naprosté většině obyvatel. Těmi nejchudšími počínaje. A těmi, kdo tuto státní službu těm méně majetným dotují, jsou naopak ti bohatší. Ti, kterým i po zdanění zbude pořád dost prostředků na to, aby si zaplatili soukromou službu místo veřejné. Ti mají na vybranou.

Člověk, který je úspěšný v řízení soukromé společnosti, nemá v podstatě žádnou kvalifikaci k řízení státu. Stát tu totiž není k tomu, aby vytvářel zisk pro jediného majitele společnosti. Je tu od toho, aby zajistil kvalitní veřejné služby pro většinu obyvatel státu. Jedinou výjimkou je samozřejmě absolutistická diktatura.