Ale už svých 59 let neoslaví. Zemřel ve Vídni před více než čtyřmi lety. Docent, Inženýr Jiří Havel, kandidát věd byl český ekonom, politik, pedagog, ale hlavně skvělý a moudrý člověk.
Vystudoval ekonomii. Ale rozhodně to nebyl suchopárný ekonom. Moc dobře chápal, že ekonomie je především společenská věda. A že pravidla, kterými se ekonomie řídí mají dalekosáhlý přesah do ostatních oblastí života společnosti. Možná i proto, také v roce 1991 po devítiletém působení na VŠE v Praze ve funkci odborného asistenta, přešel do Institutu ekonomických studií na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Působil na katedře financí a zde také v roce 1997 získal titul docenta.
V 80.letech byl členem KSČ. Jeho levicové názory se nijak nezměnily ani v 90.letech. Působil v řadě odborných komisí ČSSD, v dozorčích orgánech několika státních firem, působil jako místopředseda a předseda výkonného výboru fondu národního majetku. Od roku 1997 byl členem ČSSD. Pracoval na ministerstvu financí v době Zemanovy vlády, podílel se na privatizaci státních bank. V roce 2006 působil několik měsíců jako místopředseda pro ekonomiku ve vládě Jiřího Paroubka. Neúspěšně kandidoval v roce 2006 do senátu. Podílel se na ekonomickém programu strany. V roce 2009 byl lídrem kandidátky ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu. Účastnil se kampaně a dovedl stranu k nejlepšímu výsledku v historii strany. V evropském parlamentu působil až do své předčasné smrti v červenci 2012.
Hodně tady chybí. Byl typem člověka, který dokázal spojovat lidi různých názorů a přesvědčení. Pomáhal mu jeho báječný smysl pro humor, schopnost sebeironie, úžasný nadhled, pokora, ale také jeho moudrost, vzdělání a pedagogické nadání. Po smrti své ženy sám vychovával své tři syny. To byla jeho pedagogická vysoká škola. Byl laskavý, vtipný a vzdělaný. Jeho přednášky prý oslovovaly i studenty pravicové politické orientace. Nevím. Sám jsem se s ním nikdy osobně nesetkal. Moc se mi líbily texty v jeho blogu na serveru Aktuálně.cz. Rád čtu výběr jeho textů, který vyšel pod názvem Ekonomie po lžičkách. Znal jsem jej z jeho facebookového profilu. Byl to nesmírně kultivovaný člověk. Poznal jsem jej jako milovníka francouzské kultury, šansonu a francouzštiny. Měl rád vážnou hudbu i balet. Byl ctitelem ruského klavírního virtuóza Grigorije Sokolova.
Tato, dle jeho vlastních slov, černá ovce z rodiny Havlů měl zvláštní nadání. Dokázal se povznést nad malicherné věci, pochopit podstatu problémů a měl mimořádné komunikační schopnosti. To měl společné se svým vzdáleným bratrancem Václavem Havlem. Zřejmě rodinný povahový rys. Uměl spojovat lidi různých názorů a představ. Takový člověk v současné české a obecně evropské politice zoufale schází. Pro někoho zůstane tím komunistou, který se ve svých skriptech z 80.let pochvalně zmiňuje o hospodářské politice Stalina. Tento hřích a úlitbu totalitní moci, svým pozdějším působením z mého pohledu odčinil. Já si jej budu pamatovat jako člověka, který v předvolební kampani v roce 2009 poklekl před jednoho ze studentských"vajíčkových demokratů", který se chystal na svou povinnou dvouminutovku nenávisti a nabídl mu růži. Za toto vtipné a pokorné gesto smíření se mu dostalo značné kritiky z řad členů vlastní strany. Nicméně není mnoho politiků, kteří by něčeho podobného byli dnes schopni. Odešel předčasně. Moc tady scházíte, pane Jiří!
