Lidská práva a svobody současných slušných Evropanů neohrožují uprchlíci z válečných oblastí po celém světě. Neohrožují je muslimové. Islám je skutečně mírumilovné náboženství. 1,5 miliardy muslimů žije v míru celý svůj život. Nejen v míru s vnějším světem. Díky své víře dosáhli mnozí skutečného vnitřního míru. To je ve skutečnosti to, co jim zbabělí, ideoví příbuzní norského milovníka lovu, závidí. A tato primitivní závist přináší až zvířecí nenávist. Oni musí totiž denně čelit svým vlastním démonůma zvířecím pudům. A nemají nic o co by se mohli opřít, nemají víru, ideály, vize. Mají jen svou závist, nenávist a svou zbabělost. A nejlépe se cítí v davu podobně smýšlejících. Musí to být hrůzné, dlít v tak plytké a ploché existenci. Vyměnit vlastní myšlení a uvažování za mentalitu davu. Místo kritického myšlení přijímat bez otázek cizí dogmata. Vyměnit skutečnou svobodu za "poznanou nutnost".
Před pěti lety jeden norský milovník lovu zbaběle zavraždil 69 mladých lidí na ostrově Utoya. Udělal to ze závisti. Hrozně jej totiž štvalo, že tito mladí lidé mají své ideály, mají své vize a hlavně mají vlastní myšlení a optimistický pohled do budoucnosti. Vadilo mu, že vyznávají hodnoty humanismu a tolerance k jiným lidem, bez ohledu na jejich barvu pleti, původ, národnost, kulturu či náboženství. Bezmezně jim záviděl. A závist přešla v neutuchající nenávist. Zbabělý útok byl jen vyvrcholením. Jenže moc to nepomohlo. Je moc dobře, že v Norsku neexistuje trest smrti. Ten zbabělec bude muset až do konce svého života být sám se svými démony. Každý den, celých 24 hodin až do konce svého ubohého života. A nikdy nedosáhne vnitřního míru. Ti mladí lidé přišli o svůj život. Sebral jim jejich budoucnost. Ale ne naději. Na jednoho zavražděného člověka z ostrova Utoya připadají desítky miliony dalších. Těch, kteří touží dosáhnout vnitřní harmonie. A ta jednou přemění tento svět. A udělá z něj lepší místo k životu. Slovy klasika. Člověk může být zničen, nemůže ale být poražen. Čest všem obětem z ostrova Utoya! Mír s vámi. Hluboká úcta nejen jim samotným, ale všem, kteří pokračují v jejich odkazu. Už loni se na ostrov Utoya vrátily stovky mladých lidí. A letos přijedou zase. Bez ohledu na šířící se nenávist ve světě. Aby svým příkladem uctili památku všech obětí nenávisti. Protože tak by si to tyto oběti přály.