To co předvedla poslankyně Nytrová na půdě sněmovny České republiky je jen dalším důkazem šíření ideologie nenávisti ve společnosti.
A tato ideologie se šíří jako mor. Není to první výrok českého poslance u kterého si slušný člověk se zdravým rozumem musí položit otázku, zda je autor takového výroku duševně zdravý. Protože tohle nejen překračuje veškeré hranice slušného chování, ale v podstatě je šíření takových lží i naplněním skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy. Obvinit bez důkazů všechny příslušníky jedné menšiny, že jejich cílem je dosáhnout legalizace pohlavního styku s dětmi je skutečně za hranicí. Nejen za hranicí elementární slušnosti, ale za hranicí zdravého rozumu. Nenávist poslankyně Nytrové je cítit z každého jejího slova. Je pozoruhodné jak si občan České republiky začíná na nenávistné výroky svých politiků zvykat. Je to opravdu smutné. A nehraje tu vůbec žádnou roli stranická příslušnost takového poslance. Vždyť předkladateli zákona o možnosti adopcí dětí páry stejného pohlaví byli straničtí kolegové poslankyně Nytrové, kteří se od jejich skandálních a nenávistných výroků okamžitě distancovali, včetně předsedy strany a premiéra této země. Ostatně každý slušně vychovaný člověk se nejen musí tvrdě postavit proti takovým nenávistným výrokům vycházejícím z těžce zakořeněných předsudků v hlavě paní poslankyně, ale musí být uražen a znechucen takovými sprostými výmysly.
Bohužel takové výroky jen zapadají do současné nenávistné atmosféry, která se šíří celým světem. Urážky paní poslankyně jsou v pozoruhodné shodě s urážkami, kterými častuje různé skupiny obyvatel této země prezident Zeman a členové jeho týmu. Možná si paní poslankyně řekla, že když to projde hlavě státu, tak proč by nemohla své nevychovanosti dát veřejný, volný průchod i ona sama. Je to varování pro voliče. Volení politici jsou totiž odrazem myšlení a vyjadřování svých voličů. Každý volič by se měl zamyslet zda politik, který svým chováním a vyjadřováním patří někam do laciné nálevny, může i nadále reprezentovat jejich názory. Jestli výroky, které překračují hranice slušného chování jsou tím, co od svého zastupitele chtějí. Zda tyto politiky, kterým dají oni sami tu moc ovlivňovat veřejné mínění, morálku a standardy chování, dále volit. Nebo zda jim připadá normální vysvětlovat svým dětem, cože je ta to kunda, o které hovořil v pravé poledne v rádiu pan prezident.
Paní poslankyně Nytrová se sama vyřadila ze společnosti slušných lidí. Ta tzv.homosexuální lobby z níž má obavy, totiž nechce nic jiného než rovná práva pro osoby, které zastupuje. Nechce vůbec nic navíc, jen stejná práva jakými disponují heterosexualové. Mně to připadá normální. Lidé rozhodně nejsou totožní, ale z hlediska základních lidských práv a svobod by si měli být naprosto rovni. Je to v naší Ústavě. A byl to právě Ústavní soud, který rozhodl, že část zákona, který znemožňuje párům, které tvoří osoby stejného pohlaví adoptovat děti odporuje nejvyššímu českému zákonu. To, že poslankyně Nytrová veřejně zpochybňuje rozhodování Ústavního soudu hovoří celkem dost o způsobu, kterým se ubírá myšlení této osoby. Ústavní soud prý nebyl zvolen lidmi. Jako by prosté hlasování bylo více než odborné vzdělání. Milá paní poslankyně, i Hitler byl zvolen většinou voličů. Znamená to snad, že vůle lidu byla správná, stejně jako pozdější politika zvoleného vůdce?
Je vskutku smutné, když někdo obviňuje homosexuální páry z pedofilie. Je to hezký pláč, ale na špatném hrobě. A to v době, kdy Vatikán řeší pedofilní skandály katolických kněží. Jde o tisíce kněží, někteří z nich měli na svědomí až stovky zneužitých dětí. Některé byly mladší než sedm let! A netýkalo se to jen USA. Případy pohlavního zneužívání dětí se zejména v 90.letech minulého století objevovaly v Irsku(zneužívány zde byly především děti z dětských domovů pod správou katolické církve), Itálii, Německu či Polsku. Je pozoruhodné, že je to zejména katolická lobby, která cílevědomě bojuje proti zrovnoprávnění homosexuálů v oblasti uzavírání manželství a výchovy dětí. A představitelé jejich politického křídla. Křesťanských stran. Vzpomínám na skandální výroky homofobního poslance Tollnera z 90.let minulého století. Jeho předsudky se směle mohly rovnat s těmi poslankyně Nytrové. A jeho vulgární slovník a otevřeně projevovaná nenávist si s ní také nezadala.
Přitom je celkem přirozené, že páry s homosexuální orientací chtějí vytvořit úplnou rodinu. Tedy vychovávat děti. Česko je stále zemí, která v rámci EU vede v počtu dětí v ústavní péči. Paní poslankyně argumentuje tzv.konceptem tradiční rodiny, kterou tvoří muž, žena a děti. Jenže tento typ rodiny dostává v posledních letech na frak. Téměř každé druhé heterosexuální manželství se rozpadá. Důvodem bývá často nevěra jednoho z partnerů. A paní poslankyně má tu drzost argumentovat vyšší promiskuitou homosexuálů. Na základě čeho? Svého dojmu, internetových diskusí a serverů ruské vládní propagandy? No to snad ne. Myslím, že každé dítě si zaslouží žít v milující rodině. A je mu srdečně jedno zda se skládá ze dvou maminek či dvou tatínků. Takový typ rodiny je rozhodně lepší než jakákoliv ústavní výchova. Existuje na toto téma dost sociologických a psychologických studií. Stejně jako existují studie, které dokazují, že děti výchované v rodině, kterou tvořily rodiče stejného pohlaví nejsou postiženy žádnými negativními jevy. Paní poslankyně se záštiťuje názory českých psychologů, psychiatrů a pediatrů. Jenže tito pánové nemají žádnou zkušenost s dětmi z těchto rodin. Naproti tomu americká psychiatrická asociace má k dispozici až stovky tisíc dětí vychovaný v rodinách homosexuálů v posledních 25 letech. A jejich závěry se dost diametrálně liší od závěru psychiatrů ze zemí, kde žádné zkušenosti nemají. Asi to nebude úplná náhoda. Také předsudky amerických psychiatrů nejsou tak zakořeněné jako v českých laických i odborných kruzích. Inu bolševické vzdělání a izolace od svobodného světa se někde projevit musí.
„Existuje dostatek důkazů o tom, že děti vychovávané rodiči stejného pohlaví si vedou stejně dobře jako děti vychovávané heterosexuálními rodiči. Více než 25 let výzkumů zdokumentovalo, že neexistuje vztah mezi sexuální orientací rodičů a zdravým emočním, psychosociálním a behaviorálním vývojem dítěte.“Americká akademie pediatrů, 2006
Možná by bylo načase odhodit předsudky a začít se zabývat tím jediným, co je skutečně důležité. Místo šíření nenávisti, politické agitace či propagandy by bylo vhodnější myslet na prospěch a zájmy českých dětí žijících v dětských domovech. A umožnit jim to, co mají jiné děti. Žít v milující rodině.
