Tak se Dánové rozhodli, že odradí možné imigranty od cesty do Dánska těžkým testem. Výborný nápad. Ale takový test je samozřejmě dvousečná zbraň. Je pravda, že pouze asi 31% žadatelů testem prošlo.
To je úspěch. Skoro 69% jich bylo vyřazeno. Nastal, ale drobný problém. Zjistilo se, že většina rodilých Dánů by tímto testem také neprošla. To je velké riziko takových testů. Americký test pro získání občanství má naprosto stejný problém. Naprostá většina občanů USA by tímto testem neprošla. Musí to být opravdu trapné, když žadatel o občanství má lepší znalosti o dané zemi než většina občanů takového státu. Nemyslím, že například v Česku by to s takovým testem dopadlo nějak výrazně lépe. Spíše naopak. Takové nápady je dobré raději nerealizovat. Mohlo by se totiž lehce stát, že by to některým začalo vrtat v hlavě.
Například by si mohli položit legitimní otázku. Proč přijímat inteligentní a vzdělané imigranty a přitom si nechávat domácí tupce a nevzdělané ignoranty? Co takhle takový rozřazovací test použít také k oddělení domácího zrna od plev? Má to samozřejmě svá nemalá rizika. Například by se tímto způsobem dost zásadně snížil počet obyvatel daného státu. A nastal by druhotný problém. Podobně jako u jaderného odpadu přijde zásadní otázka. Co dělat s naším lidským odpadem? Jinými slovy kde vytvořit trvalé úložiště hlupáků z vyspělých zemí Evropy případně Severní Ameriky? Jestliže s uložením vyhořelého jaderného odpadu jsou nemalé potíže, se zdegenerovaným lidským odpadem by to bylo mnohem horší. Zatímco radioaktivní odpad má aspoň nějaký poločas rozpadu, lidská hloupost je jak známo věčná a nekonečná.
Logicky se samozřejmě nabízí známá výměna kus za kus. Jinými slovy přijmout imigranta, který test udělal a na jeho místo v zemi odkud dotyčný přijel, poslat českého tupce, který testem neprošel. Konečně by si tak například čeští bojovníci z Bloku proti islámu mohli vyzkoušet boj s nebezpečím Islámského Státu někde na území Sýrie. Vzhledem k fanatismu a známé přizpůsobivosti českých islamobijců by tak spíše došlo k posílení jednotek IS. Ale zase bychom se nemuseli bát, že se dotyční někdy vrátí. Jednak by nenašli cestu a hlavně by zase neudělali zmíněný test. Problém samozřejmě je, že takové řešení by se asi nesetkalo s kladným přijetím zejména u některých českých zákonodárců. Zejména těch, kteří postavili celou svou politickou kariéru na získávání hlasů od českých tupounů. K tomu všemu by jim ještě hrozilo, že rupnou u testu občanství a budou následovat své voliče do nepříliš přívětivých částí světa.
Jak znám české politiky jistě by vymysleli například test ve dvou variantách. Například domácí obyvatelstvo by bylo zvýhodněno tím, že by získalo malou nápovědu. Takovou nepatrnou výhodu jako bonus oproti lidem zvenčí. Takže by například padla otázka: Kolik obyvatel má hlavní město Praha? Zvýhodnění pro domácího účastníka by mohla být tolerance. Například plus minus jeden milion. A tak by se dalo pokračovat. Po této otázce by například mohla existovat doplňující otázka jen pro žadatele o české občanství zvenčí. A teď nám ty obyvatele Prahy vyjmenujte? A bylo by po problému. Cizí čmoud by neuspěl a domácí sůl země by tu zůstala. Xenofobní vlk by nažral a malá, česká, ale naše koza by zůstala celá.
Přesto je otázka testu, který by oddělil slušné lidi od buranů dobrá myšlenka. Jen v současnosti asi politicky neprůchodná.
