Jsem tradiční socialista

Česká socialistická tradice je velmi silná a stará. Takže mám na co navazovat. Ze slavných českých socialistů jsem si vybral dva velikány české historie. Už proto, že oba byli nejen socialisty, ale také příkladnými humanisty. 

Humanismus jde totiž právě ruku v ruce se socialismem v tradičním slova smyslu. Je totiž pokrytecké hlásit se zároveň k myšlenkám humanismu a zároveň tolerovat či ignorovat vykořisťování miliard lidí pro dosažení luxusu a nezměrného bohatství několika jednotlivců.

"Jsem vždy pro dělníky a lidi pracující vůbec, často pro socialismus a zřídka pro marxismus." - Tomáš Garrigue Masaryk. 

Masaryk pocházel z chudých poměrů a nikdy na svůj původ nezapomněl. Byl to socialista z přesvědčení. Jeho pojetí socialismu jako nastolení sociální spravedlnosti je dodnes inspirující. Přitom jako humanista byl Masaryk logicky proti násilné socializaci výrobních prostředků. Preferoval demokratický socialismus nastolený zezdola prostřednictvím svobodného hlasování a všeobecného hlasovacího práva. Jako kritik sobeckého individualismu byl pochopitelně zastáncem kolektivních forem vlastnictví. Ať už jde o vlastnictví družstevní, tak i státní. Byl velkým přívržencem progresivního zdanění. Také požadoval, aby dělníci obecně měli větší podíl na vytvořeném zisku. Pojetí socialismu tohoto vyučeného kováře z akademického prostředí je dodnes živé a podnětné. Ostatně Masaryka pozitivně ovlivnila dokonce i komunistická, utopická teorie. 

"Komunism je možný, ale jen mezi bratry, v rodině nebo v náboženské a v přátelské obci; může být udržen jen opravdovou láskou. Nepřijímám třídního boje." - T.G.Masaryk 

Tato slova vyřkl počátkem 20.století, ještě než stačili ruští bolševici tuto podobu beztřídní společnosti totálně zdiskreditovat. Člověk je docela rád, že se bolševické strana Ruska nepřejmenovala na Demokratickou stranu. Jinak bychom dnes patrně řešili zločiny demokracie a období demokratické diktatury. Případně bychom hovořili o reálném demokratismu. V každém případě byl Masaryk socialista tradičního typu a jeho pojetí socialismu lze navazovat i více než 70 let po jeho smrti. Vytvořil ideu fungování sociálního státu možná 50 let před tím, než se v Německu, západní a severní Evropě podařilo tento hospodářsko-sociální koncept fungování společnosti realizovat v praxi. Měl by z toho jistě nemalou radost. Je vzorem pro každého socialistu.  

"Ostatně ať je to socialismus, nebo ne: věřím v zespolečenštění výrobních prostředků a omezení soukromého vlastnictví, v organizaci výroby a spotřeby, v konec kapitalismu, v právo každého na život, práci, blahobyt a svobodu ducha, věřím v mír, ve Spojené státy světa a rovnost národů, věřím v humanitu, v demokracii a v člověka, amen. Jak vidíte, je to docela tuctová nebo řadová víra.“ - Karel Čapek. 

Tenhle vzor tradičního socialisty se od Masaryka liší skoro ve všem. Karel Čapek je o čtyřicet let mladší než profesor Masaryk. Pochází z intelektuální rodiny. Skvělý novinář, spisovatel, dramatik a čtenář lidské duše. Přesto si tento mimořádný humanista udržel kontakt s reálným světem. Byl nadán mimořádnou empatií. Cítil soucit s těmi nejslabšími a nejbezbranějšími členy společnosti. To jej přivedlo k myšlenkám socialismu. Také k tomu přispěla mimořádná arogance buržoazních kruhů té doby. A jejich příklon k fašismu italského typu. Případně ideologie klerofašismu tak populární v českých poměrech konce 30.let minulém století. Tento typ českých vlastenců, také přispěl k tragické a předčasné smrti velikána české literatury. Jako přesvědčený demokrat byl také přirozeným odpůrcem všech diktátorských režimů. Ať to byl fašismus, nacismus či bolševismus.  

To jsou dva velké vzory tradice českého socialismu. Díky těmto osobnostem a mnohým dalším, české i obecně evropské historie a jejich odkazu, se mohu bez obav nazývat termínem tradiční socialista. Neboť tradice skutečného socialismu v Česku i v Evropě jsou bohaté a hluboce zakořeněné v dějinách této země a tohoto kontinentu.