Svátek na počest ukřižování jednoho Sluníčkáře

Letos slavíme poprvé velký pátek jako státní svátek. Velikonoce jsou pohyblivý svátek, nicméně podle legendy v tento den došlo k popravě jednoho sluníčkáře. A jeho smrt si v tento den připomínáme.

Už je to více než dva tisíce let. A pořád se o tom mluví. Tehdy se sešli slušní vlastenci, aby přihlíželi popravě jednoho sluníčkáře. Nějaký Ježíš. Syn chudých rodičů, který se prý narodil někde ve stáji. Už v dětském věku musel uprchnout před vražděním neviňátek, které měl na svědomí jeden legitimní diktátor, v rámci budování stabilní společnosti. Stal se z něj nelegální migrant. Vydal se s rodiči do Egypta. Patrně, aby tam šířil nebezpečné myšlenky terorismu. Případně, aby i s rodinou tyl z egyptských sociální dávek. Nebo bral místním občanům jejich práci. Možná, že i obojí.  

S tím klukem byly celý život jen samé potíže. Žádné ambice, žádná snaha přizpůsobit se a zařadit se do společnosti. Pravda vyučil se řemeslu. Nicméně většinu života se vyhýbal poctivé práci. Měl štěstí, že neskončil někde v Letech. Byl to kverulant, věčný potížista. Celý život se flákal, pobuřoval většinu slušných občanů svými nebezpečnými myšlenkami plnými pravdy a lásky. A ještě nakazil svým dobroserstvím a sluníčkářstvím celou skupinu mladých lidí. Tito kavárenští povaleči mu s oblibou naslouchali. Místo, aby hlásal spravedlivou odplatu ve stylu oko za oko, mlel pořád něco o odpouštění a nastavování druhé tváře. Na ty co po něm kamenem, šel s chlebem. Přitom se ale nijak neštítil prosazovat své zvrácené myšlenky násilím. Místo, aby slušně a poslušně ctil platné zákony, násilím vyháněl penězoměnce z chrámu a ohrožoval tak byznys těchto poctivých, pracovitých a vzdělaných podnikatelů.  

Není divu, že to s ním špatně skončilo. Zákony musí zkrátka dodržovat každý. Ať jsou dobré nebo špatné. Slušný občan se zkrátka přizpůsobí. Ale to on ne. Už od jeho mládí říkali někteří, že roste pro šibenici. Až skončil na kříži. To už se tak někdy stává. Kdo předběhne svou dobu je někdy nucen na ni počkat. A to na ne příliš přívětivých místech. Naštěstí, když se správní lidé chopí těch zvrácených myšlenek a opilují hrany, dokáží z víry party sluníčkářů udělat i státní náboženství. Z rebelských názorů, konzervativní hodnoty. Či z dřevěného kříže, tedy mučícího nástroje určeného k popravě nepřizpůsobivých, udělat symbol náboženství.

Ani dnes to nemají sluníčkáři jednoduché. I když ukřižování už se příliš nenosí. Za to dnešní slušná a přizpůsobivá většina vlastenců ráda používá na eliminaci svých názorových oponentů hezké, české šibenice. Pokud samozřejmě nesáhnou po vynálezu soudruha Kalašnikova. Osvědčeném to způsobu likvidace nepohodlných. Podle vzorů Velkého Bratra z východu. Tento nový český svátek má právě v současné době více než symbolický význam. Smrt onoho sluníčkáře však dnes ani tak neslouží k připomenutí jeho myšlenek. Spíše je varováním současným sluníčkářům, pravdoláskařům a dobroserům, aby věděli jak dopadnou, když nebudou držet hubu a krok. A budou chtít odporovat současné hlasité, přizpůsobivé a zákona dbalé "slušné" většině.