Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bolševismus jako pravicové politické hnutí aneb Antijoch

21. 02. 2016 12:34:37
Co má vlastně bolševismus společného s levicí a levicovým politickým hnutím? Vlastně vůbec nic. Bolševismus je pravicové politické hnutí.

K tomuto textu mne inspiroval jistý Joch a pilní studenti Občanském institutu, kteří extrémně pravicová hnutí jako nacismus a fašismus s oblibou označují jako hnutí levicová. Už to ani není vtipné. Představa, že Henry Ford(čestný člen německé NSDAP), zbrojař Krupp a další němečtí , italští či španělští kapitalisté či konzervativní, katolické kruhy sponzorují levicové nacistické či fašistické politické strany je vskutku zábavná. Člověk tak nějak zapochybuje o zdravém rozumu autorů takových blábolů.

Ale nic není v tomto případě lepší než dovedení argumentace do absurdních krajností. Co když bolševismus je ve skutečnosti nikoliv levicovým, ale pravicovým politickým hnutím? Můžeme si to ukázat na některých faktech. Především samotné pojmy pravice a levice se objevují až v době francouzské revoluce. V tehdejším parlamentu seděli vpravo příslušníci starého typu společnosti, tedy vlády aristokracie a představitelé církve, zatímco vlevo radikálové a příznivci nového typu společnosti. Mezi ně samozřejmě patřili také představitelé tehdejší buržoazie. Jen heslo levice volnost, rovnost a bratrství bylo různými skupinami vykládáno různě. Zejména rovnost. Zatímco příznivci politické pravice považují společenskou nerovnost lidí za přirozenou, trvalou a neodstranitelnou, u levice je tomu přesně naopak. Rovnost v základních právech a svobodách člověka je příznivci politické levice považována za přirozený a ideální stav společnosti. Podle něj jsou si všichni lidé rovni už od narození. Z toho ovšem celkem jasně vyplývá, že jakýkoliv typ diktatury je nutně založen na popření principu rovnosti. Tedy každá diktatura je v podstatě pravicová. Každý pravičák je tedy nutně už ze své podstaty odpůrcem moderního typu parlamentní demokracie, založené na všeobecném hlasovacím právu. Tedy toho typu demokracie jak je znám teprve z doby 20.století. Stejně tak deklarace lidských práv a svobod založená na rovnosti všech lidských bytostí v podstatě nemůže být pravičákem vůbec přijata.

Z toho důvodu také bolševismus, zejména ten ruského typu je popřením principu rovnosti. I přes hlasité deklarace bolševiků je jasné, že bolševická diktatura naprosto popírala rovnost. Ostatně jako každá diktatura.Vždyť všichni ví, že na farmě si sice byla všechna zvířata rovna, nicméně bolševické prasata si byla tak nějak rovnější. Bolševické diktatura vytvářela logicky dvě kategorie občanů. Vládnoucí bolševickou nomenklaturu, která de facto vládla naprosto neomezeně a zbylou část společnosti, která neměla žádná rozhodovací práva. A vlastně neměla vůbec žádná práva. Byli to občané druhé kategorie. Měli právo jen držet hubu a krok. Jaký je tedy rozdíl mezi bolševickou diktaturou a jinými typy diktatur? Vlastně nijak zásadní. Jedná se o utlačování většiny obyvatel menšinou, která se cítila být nad ostatními nadřazena. A zbavila podřízenou většinu jejich základních lidských práv a svobod. A tato nerovnost připadala a vlastně stále připadá vládnoucí menšině jako naprosto přirozená, trvalá a neodstranitelná. Tím se vládnoucí bolševici vlastně dostali na přirozený ideový základ každého správného pravičáka. Tedy aspoň podle Občanského institutu.

Pokud bereme levici hlavně jako zástupkyni práv lidí, kteří nemají privilegia těch narozených v bohatých rodinách, potom ani tady nemůžeme bolševiky řadit na levici. První co jistý bolševik jménem Lenin v Rusku udělal bylo zrušení všech sociálních práv zaměstnancům. Tedy těm jejichž práva by měl logicky každý levicový politik chránit. Zrušení práva na legální stávku či na zakládání nezávislých odborů v podstatě kopírovalo snahy a hlavní cíle pravicové buržoazie. Samozřejmě nezůstalo jen u práv týkajících se pracovních podmínek. Následovaly všechna ostatní lidská práva a svobody. Včetně rozpuštění té Leninem, tak nenáviděné žvanírny, neboli demokraticky zvoleného parlamentu. Lenin a jeho bolševické hnutí tak byli zosobněním dnes populárního hesla, nekecáme, makáme, které známe dnes od úplně jiného vůdce a jeho hnutí. Je zajímavé, že až poté došlo k přejmenování Bolševické strany na stranu Komunistickou. Což je opravdu matoucí, neboť Bolševici a jejich způsob vlády neměli s Komunismem prakticky vůbec nic společného. Ostatně například v Maďarsku po druhé světové válce byl bolševický hospodářský a politický systém nazýván státním kapitalismem. Což je významově docela správné pojmenování. Vrstvu vlastníků nahradila úzká vrstva nomenklatury vládnoucí státostrany. Pro zaměstnance se toho příliš nezměnilo. Naopak prakticky okamžitě došlo ke ztrátě těch práv a svobod, které si v průběhu desetiletí v oblasti zejména pracovního práva, tito zaměstnanci těžce vybojovali.

Takže tak jako Občanský institut považuje diktatury za levicové, je zřejmé, že ve skutečnosti tomu je právě naopak. Všeobecná deklarace základních lidských práv a svobod jak ji v roce 1948 přijalo Valné shromáždění OSN je založena na přirozené rovnosti všech lidí na této planetě. Což je jednoznačně levicový princip. A levicové pojetí svobody. Oproti pravicovému principu trvalé a neodstranitelné nerovnosti. Tedy pravicovému pojetí svobody menšiny jednotlivců založené na důsledném potlačování svobody naprosté většiny členů lidské společnosti. Ostatně tak přirozený princip fungování demokracie jako je všeobecné hlasovací právo, čelí útokům ze strany pravice prakticky od svého vzniku. On totiž princip jeden občan, jeden hlas je zosobněním rovnosti. A není divu, že řadě pravičáků tento fakt pije krev. Zejména těm z toho Občanského institutu. Ostatně byla to Pinochetova pravicová, fašistická diktatura, která se rozhodla s tímto projevem rovnosti rázně zatočit. Snaha omezit hlasovací právo různým skupinám osob a posílit rozhodovací pravomoce jiným skupinám na základě jejich majetku prostě přichází vždy zprava. Nikoliv zleva. Stejně jako snaha zatočit s ostatními vymoženostmi moderní demokracie.

To je memento pro věčné vtipálky, kteří tvrdí, že kdyby mohly demokratické volby něco změnit, už dávno by je zrušili. Zrušili je a už mnohokrát. Takže opravdu něco podstatného změnit skutečně mohou. A mění.

Autor: Jaroslav Janota | neděle 21.2.2016 12:34 | karma článku: 14.85 | přečteno: 583x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.56 | Přečteno: 125676 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.86 | Přečteno: 10427 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 30.70 | Přečteno: 3279 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 28.56 | Přečteno: 1498 |

Další články z rubriky Politika

Lubomír Stejskal

Premiér cestovatel

Stabilita Libanonu je důležitá pro celkovou stabilitu regionu. Ta je obecně křehká – stačí málo a oheň je „na střeše“.

22.11.2017 v 0:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 100 | Diskuse

Jan Ziegler

Provládní ruský web lže, vraždy Čechů vydává za osvobození

Jestliže by nějaké německé noviny napsaly, že 15. března 1939 nás Němci osvobodili a zachránili před bolševismem, tak by z toho byl právem skandál. Rusové se ovšem dopustili srovnatelné urážky českého národa.

21.11.2017 v 20:58 | Karma článku: 24.20 | Přečteno: 438 | Diskuse

Dalibor Bartoš

Nutit někoho k vlastenectví

Tak tuto frázi použil dnes jistý Libor Dvořák, samozvaný expert na Rusko. Řekl - citace nebude přesná ale je možné si ji poslechnout na ČT24 - že, v Rusku se množí požadavky na zákony, které budou nutit lidi k vlastenectví, a že

21.11.2017 v 20:11 | Karma článku: 20.56 | Přečteno: 422 | Diskuse

David Vlk

Rusové jsou prostě pořád Rusáci

Imperialistický stát růžolících drbanů, který si vždy z Evropy utrhl co chtěl, požvýkal to, rozkradl, rozebral na součástky, vycucal nerostné suroviny a technologie a vládl tam za pomocí argumentů s tankovými pásy.

21.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 34.48 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Jan Dvořák

Policie se s vydávačkou tumlovala, ale teď bude na čekačce

Policie si s žádostí o vydání zločinných poslanců Babiše a Faltýnka pospíšila. Už ve sněmovně žádost o vydání je. Nenaplnil se optimistický scénář, že policie bude vyčkávat na nového ministra, a pak že se uvidí, spíš neuvidí.

21.11.2017 v 16:10 | Karma článku: 25.49 | Přečteno: 1020 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2197

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.