Bolševismus jako pravicové politické hnutí aneb Antijoch

Co má vlastně bolševismus společného s levicí a levicovým politickým hnutím? Vlastně vůbec nic. Bolševismus je pravicové politické hnutí. 

K tomuto textu mne inspiroval jistý Joch a pilní studenti Občanském institutu, kteří extrémně pravicová hnutí jako nacismus a fašismus s oblibou označují jako hnutí levicová. Už to ani není vtipné. Představa, že Henry Ford(čestný člen německé NSDAP), zbrojař Krupp a další němečtí , italští či španělští kapitalisté či konzervativní, katolické kruhy sponzorují levicové nacistické či fašistické politické strany je vskutku zábavná. Člověk tak nějak zapochybuje o zdravém rozumu autorů takových blábolů.

Ale nic není v tomto případě lepší než dovedení argumentace do absurdních krajností. Co když bolševismus je ve skutečnosti nikoliv levicovým, ale pravicovým politickým hnutím? Můžeme si to ukázat na některých faktech. Především samotné pojmy pravice a levice se objevují až v době francouzské revoluce. V tehdejším parlamentu seděli vpravo příslušníci starého typu společnosti, tedy vlády aristokracie a představitelé církve, zatímco vlevo radikálové a příznivci nového typu společnosti. Mezi ně samozřejmě patřili také představitelé tehdejší buržoazie. Jen heslo levice volnost, rovnost a bratrství bylo různými skupinami vykládáno různě. Zejména rovnost. Zatímco příznivci politické pravice považují společenskou nerovnost lidí za přirozenou, trvalou a neodstranitelnou, u levice je tomu přesně naopak. Rovnost v základních právech a svobodách člověka je příznivci politické levice považována za přirozený a ideální stav společnosti. Podle něj jsou si všichni lidé rovni už od narození. Z toho ovšem celkem jasně vyplývá, že jakýkoliv typ diktatury je nutně založen na popření principu rovnosti. Tedy každá diktatura je v podstatě pravicová. Každý pravičák je tedy nutně už ze své podstaty odpůrcem moderního typu parlamentní demokracie, založené na všeobecném hlasovacím právu. Tedy toho typu demokracie jak je znám teprve z doby 20.století. Stejně tak deklarace lidských práv a svobod založená na rovnosti všech lidských bytostí v podstatě nemůže být pravičákem vůbec přijata.  

Z toho důvodu také bolševismus, zejména ten ruského typu je popřením principu rovnosti. I přes hlasité deklarace bolševiků je jasné, že bolševická diktatura naprosto popírala rovnost. Ostatně jako každá diktatura.Vždyť všichni ví, že na farmě si sice byla všechna zvířata rovna, nicméně bolševické prasata si byla tak nějak rovnější. Bolševické diktatura vytvářela logicky dvě kategorie občanů. Vládnoucí bolševickou nomenklaturu, která de facto vládla naprosto neomezeně a zbylou část společnosti, která neměla žádná rozhodovací práva. A vlastně neměla vůbec žádná práva. Byli to občané druhé kategorie. Měli právo jen držet hubu a krok. Jaký je tedy rozdíl mezi bolševickou diktaturou a jinými typy diktatur? Vlastně nijak zásadní. Jedná se o utlačování většiny obyvatel menšinou, která se cítila být nad ostatními nadřazena. A zbavila podřízenou většinu jejich základních lidských práv a svobod. A tato nerovnost připadala a vlastně stále připadá vládnoucí menšině jako naprosto přirozená, trvalá a neodstranitelná. Tím se vládnoucí bolševici vlastně dostali na přirozený ideový základ každého správného pravičáka. Tedy aspoň podle Občanského institutu.  

Pokud bereme levici hlavně jako zástupkyni práv lidí, kteří nemají privilegia těch narozených v bohatých rodinách, potom ani tady nemůžeme bolševiky řadit na levici. První co jistý bolševik jménem Lenin v Rusku udělal bylo zrušení všech sociálních práv zaměstnancům. Tedy těm jejichž práva by měl logicky každý levicový politik chránit. Zrušení práva na legální stávku či na zakládání nezávislých odborů v podstatě kopírovalo snahy a hlavní cíle pravicové buržoazie. Samozřejmě nezůstalo jen u práv týkajících se pracovních podmínek. Následovaly všechna ostatní lidská práva a svobody. Včetně rozpuštění té Leninem, tak nenáviděné žvanírny, neboli demokraticky zvoleného parlamentu. Lenin a jeho bolševické hnutí tak byli zosobněním dnes populárního hesla, nekecáme, makáme, které známe dnes od úplně jiného vůdce a jeho hnutí. Je zajímavé, že až poté došlo k přejmenování Bolševické strany na stranu Komunistickou. Což je opravdu matoucí, neboť Bolševici a jejich způsob vlády neměli s Komunismem prakticky vůbec nic společného. Ostatně například v Maďarsku po druhé světové válce byl bolševický hospodářský a politický systém nazýván státním kapitalismem. Což je významově docela správné pojmenování. Vrstvu vlastníků nahradila úzká vrstva nomenklatury vládnoucí státostrany. Pro zaměstnance se toho příliš nezměnilo. Naopak prakticky okamžitě došlo ke ztrátě těch práv a svobod, které si v průběhu desetiletí v oblasti zejména pracovního práva, tito zaměstnanci těžce vybojovali.  

Takže tak jako Občanský institut považuje diktatury za levicové, je zřejmé, že ve skutečnosti tomu je právě naopak. Všeobecná deklarace základních lidských práv a svobod jak ji v roce 1948 přijalo Valné shromáždění OSN je založena na přirozené rovnosti všech lidí na této planetě. Což je jednoznačně levicový princip. A levicové pojetí svobody. Oproti pravicovému principu trvalé a neodstranitelné nerovnosti. Tedy pravicovému pojetí svobody menšiny jednotlivců založené na důsledném potlačování svobody naprosté většiny členů lidské společnosti. Ostatně tak přirozený princip fungování demokracie jako je všeobecné hlasovací právo, čelí útokům ze strany pravice prakticky od svého vzniku. On totiž princip jeden občan, jeden hlas je zosobněním rovnosti. A není divu, že řadě pravičáků tento fakt pije krev. Zejména těm z toho Občanského institutu. Ostatně byla to Pinochetova pravicová, fašistická diktatura, která se rozhodla s tímto projevem rovnosti rázně zatočit. Snaha omezit hlasovací právo různým skupinám osob a posílit rozhodovací pravomoce jiným skupinám na základě jejich majetku prostě přichází vždy zprava. Nikoliv zleva. Stejně jako snaha zatočit s ostatními vymoženostmi moderní demokracie.  

To je memento pro věčné vtipálky, kteří tvrdí, že kdyby mohly demokratické volby něco změnit, už dávno by je zrušili. Zrušili je a už mnohokrát. Takže opravdu něco podstatného změnit skutečně mohou. A mění.