Je nesmírně obtížné překonat pud sebezáchovy a ukončit vlastní život. Vyměnit vlastní budoucnost za nejisté gesto. Obětovat sám sebe za něco co přesahuje člověka. Za ideál, pravdu, naději. Lidé jako student Jan píší historii. Jejich myšlenky a činy se stávají součástí kolektivního vědomí a svědomí této planety. A všech jejich obyvatel. Možná by se někomu mohlo zdát, že jeho oběť byla marná či dokonce zbytečná. Není to pravda. Jeho čin zůstává někde hluboko v mysli každého, kdo zná jeho příběh. Ti, kteří přináší lidem světlo posouvají lidstvo k dalším metám.
Janova pochodeň bude zářit navěky. Její světlo přináší lidem pokrok. Vzdaluje je od temnoty živočišné podstaty člověka. Je důkazem, že člověk není jen nějaké zvíře uspokojující vlastní potřeby. Že člověk není jen soubor zvířecích pudů, instinktů a vášní. Lidskost, soucit, empatie a solidarita jsou vlastnosti, které pozvedly lidstvo ze tmy. Tmy iracionálního strachu, předsudků a pověr. Právě v současné době je dobré vědět, že světlo z Janovy pochodně svítí stále stejně jasně.