Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Všem sluníčkářům s úctou

21. 12. 2015 21:08:00
Chtěl bych vyjádřit úctu všem českým sluníčkářům, pravdoláskařům, havloidům, xenofilům, dobroserům, zkrátka všem slušným lidem této země.

Není lehké v tomto státě zastávat principy humanismu na kterých před téměř sto lety vznikla uprostřed Evropy národnostně a kulturně pestrá a různorodá Československá republika. Přesto se stále najde nemálo občanů této země, kteří svým chováním navazují na dobré tradice velkých českých osobností 20.století. Odkaz velkých humanistů jako byl Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek, Jan Patočka či Václav Havel žije i dnes.

Mám hlubokou úctu k těm, kteří se i v dnešní pohnuté době dokáží chovat slušně a pomáhat lidem v nouzi bez ohledu na jejich věk, barvu pleti, národnost, původ či náboženské vyznání. Tyto atributy odlišnosti zkrátka pro žádného českého sluníčkáře nejsou ani zdaleka tak důležité jako to co mají s lidmi v nouzi společného. Zejména fakt, že všichni jsme lidé a společně obýváme tuto malou planetu je tou jedinou podstatnou motivací.

Jsem rád, že slušní lidé tohoto státu nepodléhají špatným zvykům z dob bolševismu. Jedna česká humanitární organizace nese krásný název Člověk v tísni. Jednoduchý a výstižný název. Členové této organizace pomáhají lidem v tísni. Nezajímá je, odkud lidé nacházející se momentálně v tísni pochází, jaké jsou národnosti, barvy pleti, náboženského vyznání či politické příslušnosti. To jediné podstatné je, že jsou to lidé a že jsou v tísni. Kádrování tak populární z dob bolševismu nechávají tito humanisté v referátu početné skupiny českých tmářů, lhářů, xenofobů, paranoiků, vyznavačů nenávisti, zloserů či jiných "realistů".

Žádný skutečný humanista si nemůže dovolit luxus předběžné kádrovat adresáty své pomoci. Vybírat si mezi lidmi nacházejícími se prokazatelně v tísni ty, kteří si pomoc zaslouží více než jiní, protože mají ten správný původ, barvu pleti, národnost či náboženské vyznání. Zkrátka ty, kteří jsou si tak nějak po bolševicku, rovnější mezi rovnými. U obětí přírodních katastrof se také žádný skutečný humanista neptá, kdo jsou lidé, kteří byli postiženi. Jestli to nejsou také zloději, lupiči, podvodníci či dokonce vrazi. Každému zkrátka musí stačit, že to jsou lidé. Lidé jako my. Lidé, kteří jsou, ne vlastním přičiněním, v tísni. Lidé, kteří potřebují pomoc jiných lidí.

Jsem hrdý na ty desítky a stovky českých dobrovolníků, kteří nezištně pomáhají uprchlíkům. Tedy lidem v nouzi. Ať už to dělají v Řecku, Makedonii, Srbsku, Maďarsku, Slovinsku či v Praze na hlavním nádraží. Oni navazují na dobré tradice nejen českého humanismu. Právě oni, ač se velkohubě nezaštiťují obranou "evropských" hodnot, hájí právě ty celosvětové, univerzální hodnoty obsažené ve Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod. I když se navenek neohání ochranou křesťanských hodnot, dobře pochopili étos původního křesťanství. Než se z něj stala politická ideologie za účelem získávání moci a majetku. Tito sluníčkáři pochopili novozákonní příběh o milosrdném Samaritánovi. A svým jednáním na něj navázali.

A vždycky, když opouštím domov a vycházím do ulic doufám, že je kolem mne dost sluníčkářů. Protože, kdyby se mi stala nehoda a já na té ulici zůstal bezmocně ležet, vím, že by mi na pomoc nepřišel nikdo z českých tmářů, xenofobů či jiných "realistů". Protože ti by si jistě našli rychle nějaký ten reálný důvod proč se neobtěžovat s pomocí. A ty důvody slyšíme kolem sebe pořád. Jistě by podotkli, že dotyčný si za svoji nehodu může vlastně sám, že oni mají svých starostí dost, natož aby pomáhali cizím lidem, že kdoví zda ten ležící na ulici není nějaký asociál, vrah a terorista a tak dále.

Ve skutečnosti se, ale většina českých tmářů, kteří pohrdají sluníčkáři všeho druhu, v duchu modlí, aby pokud se také jim na ulici přihodí nějaká ta nehoda, šel někdo z těch pravdoláskařů kolem a pomohl jim. Protože dobře ví, že od svých realistických soudruhů a soukmenovců se žádné nezištné pomoci nedočkají.
Autor: Jaroslav Janota | pondělí 21.12.2015 21:08 | karma článku: 17.70 | přečteno: 1201x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.56 | Přečteno: 125553 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.86 | Přečteno: 10399 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 30.70 | Přečteno: 3274 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 28.15 | Přečteno: 1496 |

Další články z rubriky Společnost

Leoš Zatloukal

Rozvíjení řešení „úzkým“ a „širokým“ způsobem

V tomto zamyšlení bych se chtěl vrátit k zásadnímu tématu „řešení problémů“ (ve smyslu odstraňování či nápravy) a „rozvíjení řešení“ (ve smyslu společného vytváření něčeho nového, změny).

21.10.2017 v 23:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Hatem Berrezouga

Ať jde pravda a láska do ...

Blahopřeji většině českého národa k volbám. „ZDAR Tobě Česko! Ještě jedno jsi vzdoroval času zlobě, jak odolals věky bouřím všem!“

21.10.2017 v 23:27 | Karma článku: 15.47 | Přečteno: 639 |

Jiří Růžička

Naštvaní lékaři ještě zdaleka neřekli svoje poslední slovo

Praktičtí lékaři svou stávkou opět obnažili ránu, kterou krvácí naše zdravotnictví. Obávám se ale, že tentokrát rána začne hnisat a lékaři přitvrdí.

21.10.2017 v 21:48 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 207 | Diskuse

Ervín Dostálek

Kam až došla fraška z veřejnoprávního kanálu a soustředěný permanentní atak i prasárna?

Počátkem června já, psavec evropypoznávacích blogů, poprvé "smočil péro"v otázce politické:"Co je tohle za prasárnu" k příloze-pamfletu novin Žlutá republika.Pak jsem se ozval na přelomu prázdnin k ataku a frašce v TV. A co dnes?

21.10.2017 v 21:42 | Karma článku: 14.58 | Přečteno: 839 | Diskuse

Oto Jurnečka

Nějak bylo, nějak bude a já myslím že takhle:

Zkusím trochu předcházet událostem a zaprognostikovat si jak dopadne povolební vyjednávání. Jsem přesvědčen, že řešení je blíž, než bychom z výroků zúčastněných hádali.

21.10.2017 v 21:06 | Karma článku: 15.94 | Přečteno: 591 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2194

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.