Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zámek Napajedla-když se vlastník považuje za nadčlověka

5. 08. 2014 9:57:13
Za posledních téměř 80 let, od doby kdy se majitelem zámku stal Jan Antonín Baťa blahé paměti, jen dva vlastníci uzavřeli přístup veřejnosti do zámeckého parku. Ale to už každý obyvatel malého města v údolí řeky Moravy dávno ví. Pan Jan Antonín Baťa byl jistě tvrdý kapitalista, úspěšný podnikatel, vyznavač korporativismu a snad i to co si lze představit dnes pod pojmem oligarcha. Přesto měl v sobě něco co většině současných podnikavců zoufale chybí. Lidskost, pokoru, úctu ke svým spoluobčanům. A to z něj dělá legendu, součást historie této země. Na rozdíl od mnoha současných hokynářů, kteří se dnes považují za nadlidi a zítra po nich ani pes neštěkne. Jan Antonín Baťa hned po koupi zámku v Napajedlích otevřel zámecký park široké veřejnosti. Proč? Jednalo se přece o jeho soukromý majetek. Proč by se měl majitel dělit o svůj privátní majetek s obyčejnými lidmi, občany města? Protože slovy klasika, nikdo nejsme ostrov. Všichni žijeme ve společnosti ostatních lidí a i když si to někteří nechtějí připustit, nikdo nestojí nad ostatními.

Máme stejná práva a stejné svobody. Ale vždycky platí, že právo i svoboda jednoho končí přesně tam, kde začíná svoboda jiného jedince. Jen tak může společnost efektivně fungovat. Člověk má sice právo vlastnit majetek, ale rozhodně si s ním nemůže dělat co chce! To jen jedna z pravicových, neoliberálních pohádek praví, že každý si se svým majetkem může dělat co uzná za vhodné. Je to nesmyslná lež. Jako ostatní neoliberální pohádky typu, kdo chce práci si vždycky najde, kdo tvrdě pracuje, dočká se úspěchu a bohatství, či moje oblíbená pohádka o tom, jak všechny problémy vyřeší globální, volný trh či dokonce jeho neviditelná ruka. Právo vlastnit a nakládat se svým majetkem je omezeno přesně tak jako všechna ostatní práva a svobody jednotlivce. Toto právo končí přesně tam, kde začíná právo jiného jedince. Takže jistě si každý může koupit dům uprostřed města. Nemůže jej ale strhnout a na jeho místě zřídit veřejnou skládku odpadu. Proč? Jde přece o jeho soukromý majetek a může prý si s ním dělat, co se mu zachce.

Nemůže. V tom je tato pravicová pohádka nebezpečná. Zřízením skládky odpadu totiž narušuje svobody a vlastnická práva všech občanů města, zejména sousedů své nemovitosti. Poprvé to byl Adolf Hitler, který uzavřel zámecký park veřejnosti v době protektorátu. Myslel si, že je vyvolený nadčlověka, pro kterého neplatí žádná pravidla a který stojí nad ostatními členy společnosti. Mýlil se. Zemřel v opovržení někde hluboko pod zemí jako raněná krysa. Naprostý protiklad Jana Antonína Bati, který si dobře uvědomoval z jakého prostředí pochází a že to byli právě jeho spoluobčané, kteří ho svou prací, jako zaměstnanci a svými penězi, jako zákazníci dovedli k bohatství a prosperitě. To je to co dnes některým lidem schází, pokora, úcta k druhým. V současnosti si někteří myslí, že znakem úspěchu je arogance, samolibost a pohrdání ostatními. Myslí si zase, že jsou nadlidé, že stojí výše než jiní. Ve své bezmezné pýše tvrdí, že svého úspěchu či bohatství dosáhli sami, bez pomoci jiných. Přitom většina z nich se k svému postavení a majetku vyšplhala po zádech ostatních.

Současná majitelka zámku v Napajedlích předvádí podobné excesy. Poprvé od skončení druhé, světové války a smrti jednoho nadčlověka uzavřela zámecký park veřejnosti a násilím zamezila průchodu svým spoluobčanům parkem. Je to přece její soukromý majetek a má prý právo si s ním dělat co se jí zlíbí. Nebude na něj přece pouštět ty davy podlidí, chátry z podzámčí. Přitom nic nasvědčovalo, že se změnou majitele budou nějak omezovat práva občanů Napajedel. I po změně vlastníka byl průchod umožněn. A i vstup do parku byl pro veřejnost zachován. Tak proč se situace tak náhle změnila? Zámek a zámecký park by prodán i s věcným břemenem, které omezuje výkon vlastnických práv. Otázkou zůstává proč nebylo toto věcné břemeno zapsáno v katastru nemovitostí? Bylo to pouhé opomenutí tehdejšího zástupce vlastníka společnosti Fatra a tehdejšího právníka města? Či v tomto opomenutí lze najít jistý záměr do budoucna? Těžko říct. Je to věc svědomí obou zúčastněných. A také otázka pro občany a voliče z Napajedel.

I přes právní problémy byla nová majitelka s vedením města téměř jedna ruka. Nic nasvědčovalo, že by se ve vztazích radnice-zámek vyskytoval nějaký problém. Dokonce spolu obě strany podepsaly novou smlouvu. Paní starostka pěla chválu na svou přítelkyni a novou majitelku dominanty města. Městská rada dokonce v rekonstruovaných prostorách zámku uspořádala ples. Rada dokonce paní majitelce odpustila smluvní pokutu ve výši čtvrt milionu korun. Zkrátka skoro to vypadalo na věrné milování. Ale potom se nová zámecký paní asi špatně vyspala a rozhodla, že ona je víc než ostatní, velký nadčlověk a tu městskou chátru na svém pozemku zase nechce. Jsou to všechno vandalové, dělají nepořádek, pryč s nimi. Kdo je potřebuje? Vykašlala se na nějakou smlouvu, ta je pro smrtelníky, ne pro nadlidi. Svůj případ si, jak by řekl ÍČKO Langr ošetřila u soudu, u některých úřadů a památkové správy a vypadalo to, že s ní nic nepohne. Jenže někteří nadlidé sice pohrdají ostatními členy společnosti, zejména daňovými poplatníky, ale mají docela rádi jejich peníze.

A tak jak jim smrdí daňoví poplatníci, tak jim nesmrdí jejich peníze. Ostatně jak známo peníze nesmrdí. A ukázalo se, že paní majitelka na zvelebení svého naprosto soukromého majetku neváhala využít dotací pocházejících z kapes daňových poplatníků, rozumějte té podřadné chátry z podzámčí. A protože veřejné peníze nesmí sloužit k investicím do soukromého majetku, najednou hrozí, že by ta podřadná veřejnost, chtěla své nemalé vynaložené prostředky zpět. A paní nadmajitelka najednou opět obrátila. Stala se vzorem vstřícnosti a spolupráce. A slibuje a slibuje. Jak dlouho to vydrží? Těžko říct. Náhle lidumilná zámecká paní se zase jednoho dne může změnit ve včerejší podobu svérázného, moravského druhu Čachtické paní. I když dokud nad ní bude viset Damoklův meč finanční ztráty můžeme věřit, že jí její předstíraná lidovost zase nějaký čas vydrží. Co se týká vztahu této osoby k městu Napajedla není třeba nic předstírat. Pohrdání spoluobčany, arogance, povýšenost. Proč dotyčná koupila zámek je také zřejmé. Kecy o zachování dominanty města už nevěří ani ti, kdo je šíří.

To, že se pár měsíců po koupi objevily nabídky koupě zámku v některých západoevropských realitních agenturách je veřejné tajemství. Šlo o obyčejný kšeft po vzoru levně koupit, draho prodat. Jako v hokynářství. Jenže se nezdařilo. Realitní bublina praskla a ceny nemovitostí šly povážlivě dolů. A že má současná majitelka v úmyslu reprezentovat město? Argument k smíchu. Jen si vzpomeňme na loňské svatováclavské slavnosti. V tu dobu přijíždí do města nejvíce návštěvníků z blízkého i dalekého okolí. Skvělá možnost reprezentovat město. A co udělá nová majitelka. Postaví návštěvníkům města do cesty kovový plot. Už chyběl jen ostnatý drát, minová pole, elektrické zabezpečení a stateční ochránci hranic se samopaly a cvičenými psy. Takže hosté musí na návštěvu hřebčína obcházet půl města. Připadá vám to jako ten správný druh reklamy a prezentace města? Mně tedy rozhodně ne. Je to přesný opak.Jenže ploty skutečné vandaly neodradí. Plot paní Gajdošik je určen úplně jiným. Má zabránit průchodu dětem do školy a do školky, má zabránit seniorům zkrátit si cestu k lékaři či na hřbitov. Má zá úkol říct, tady je Trautenbergovo! Chudí, slabí a nejzranitelnější tu nejsou vítáni!

Když jsem se před 18 lety stěhoval do Napajedel a přijela mi návštěva, první místo, které jsem jí z Napajedel ukázal byl zámecký park. Podotýkám veřejný, zámecký park.Byla to skutečná chlouba města. A dnes? Hanba mluvit. Není to však hanba občanů tohoto města. Je to jen další ukázka toho, když se vlastníkem po více než 70 letech stane další nadčlověk. Jaký osud měl ten první nadčlověk všichni víme. Nelze než doufat, že i ten druhý jednou skončí stejně. Jedna stará kniha říká, jak dopadne ten, kdo se nad ostatní povyšuje!

Autor: Jaroslav Janota | úterý 5.8.2014 9:57 | karma článku: 18.53 | přečteno: 1040x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.56 | Přečteno: 125676 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.86 | Přečteno: 10427 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 30.70 | Přečteno: 3279 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 28.56 | Přečteno: 1498 |

Další články z rubriky Společnost

Přemysl Čech

Byl, je a bude milován - Michael Hutchence (+ 22.11.1997)

Ano, dnes je tomu jíž 20 let, co nás opustil a navždy odešel do muzikantského nebe, jak by možná mnozí napsali do nekrologu, frontman a dvorní textař skupiny INXS Michael Hutchence. Odešel milován ve věku pouhých 37 let.

22.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Jaroslav Herda

Dementi!

Mohou splnit naše očekávání? Mohou nás pozitivně překvapit? Obávám se, že ne. Zdá se, že slova byla napsána po zralé úvaze a řádně a pečlivě doložena.

21.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 9.68 | Přečteno: 498 | Diskuse

Pavel Vávra

Sex je motor, sex je zbraň.

Posouváním a znejasňováním hranic "přípustného" ničíme možnosti pro seznamování, ale také ničíme motor lidské civilizace a lidství tím, že "přiléváme do benzínu vodu". A dříve nebo později se ten motor zadře.

21.11.2017 v 18:05 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 425 | Diskuse

Tomáš Flaška

Měli bychom být za invazi v roce 1968 vděční

"Československo by mělo být Sovětskému svazu za rok 1968 vděčné: historie pražského jara." Tento článek vyšel v den návštěvy prezidenta Zemana v Rusku na serveru Zvezda.

21.11.2017 v 16:09 | Karma článku: 37.80 | Přečteno: 1195 | Diskuse

Jiří Turner

Konverze od ateismu k ateismu

Moudrost náboženství by měla patřit celému lidstvu, i těm nejracionálnějším z nás, a zasluhuje, aby si jí i její největší odpůrci zaobírali. Náboženství je příliš užitečné a vlivné, než aby se mohlo zcela přenechat věřícím.

21.11.2017 v 15:23 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 479 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2197

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.