Modrá pohádka o zlém Paroubkovi.

Milé děti! Povím Vám pohádku. Bylo - nebylo. Za devatero horami a devatero řekami byla jedna země, kde voda hučela po lučinách a bory šuměly po skalinách. A v té zemi žil jeden zlý člověk. Říkali mu Paroubek. Tento Paroubek dělal zlé věci. Bohatým(a tedy schopným, pilným, vzdělaným a pracovitým)bral a chudým(tedy nefachčenkům, nemakačenkům, zkrátka neschopné proletářské lůze)dával. Bohatí ho neměli rádi, protože je trestal tím. že jim z kapes bral peníze, které si poctivě vydělali a trestal je tak za to, že jsou úspěšní, vzdělaní, pilní a pracovití. Chudí ho naopak milovali, neboť všechno co vzal z kapes bohatým zase rozdal chudým a odměňoval je za to, že jsou tak nevzdělaní, neschopní, zkrátka líní flákači.

      Tahle pohádka mně vždycky napadne, když se prodírám džunglí blogů na serveru idnes. Většina z nich má tak nějak stejný obsah. Co zase řekl a udělal ten zlý Paroubek a jak by nám bylo lépe bez něj. Vždycky přemýšlím, čím si tento politik zasloužil to neustálé démonizování. Někdy po přečtení diskusních příspěvků pod články mám pocit, že ten člověk snad zavinil všechny společensko-přírodní katastrofy na této planetě v posledních 100 letech!

      Existuje řada vysvětlení pro tento iracionální úkaz. Ani odpůrci politika Paroubka se nemůžou shodnout, proč jim vlastně tento člověk tak vadí. Když pominu obecné a iracionální důvody typu: Když on tak hrozně mluví, vypadá, myslí nebo se chová(nehodící se škrtněte), tak nějaký skutečný racionální důvod k té vlně nenávisti, kterou tato osoba vyvolává v některých kruzích schází. Na někoho snad může tento člověk působit povýšeně nebo snad arogantně. Ve srovnání s politiky některých jiných stran je to, však velmi slabý odvar nadutosti a povýšenosti.

      Tak kde leží ten zakopaný pes všeobecné neoblíbenosti tohoto sociálně demokratického politika? Samozřejmě, že pominu neoblíbenost na základě stranického klíče. Ať se to někomu líbí nebo třeba ne v naší společnosti, a nejen v naší, se postupem času vyprofilovaly dvě nejsilnější politické strany. A je zřejmé, že předseda jedné z nich nebude příliš oblíbený u voličů a příznivců té druhé strany. Touto neoblíbeností zatím trpěli všichni předsedové ČSSD bez ohledu na to jaké bylo jejich chování nebo vystupování.

     Zajímavým fenoménem je však věkové rozvrstvení odpůrců a hanobitelů Jiřího Paroubka. Mimořádně neoblíbený je mezi mladými lidmi, především osobami spadajícími do kategorie povinné i nepovinné školní docházky. Postupem času člověk zapomíná některé detaily z vlastní školní docházky. A tak se musí pustit zpátky časem a uvědomit si společenskou hierarchii každého školního kolektivu. Hlavní roli hrají takzvané úspěšné typy. To jsou silní, sebevědomí a oblíbení jedinci, kteří mají jisté charisma, autoritu a tak nějak automaticky přebírají vedoucí úlohu ve stádu(to není nic hanlivého, prostě jen popisné vyjádření stavu, které nejlépe dokumentuje formu kolektivu). Tito jedinci určují jisté módní trendy nejen například v oblékání a celkové úpravě zevnějšku, ale také ve vyjadřování, chování, specifických výrazech a gestech. Nelze opominout výrazný vliv genetiky, takže v tomto případě platí, že jablko se nevyskytuje příliš daleko od domácího stromu. V dnešní době(ale totéž platilo i v dobách totalitní komunistické diktatury)hraje nezanedbatelnou roli úloha majetku a sociálního postavení rodičů. Závěrem jsem došel k jednoduchému faktu, že nadávat a nenávidět Paroubka je prostě módní záležitost. Je to zkrátka in, cool prostě to frčí. Nenávist k Paroubkovi se tak dostala někam mezi nošení značkového oblečení, obuvi a módních doplňků, piercing a tetování.

      Skutečnou záhadou je jak vznikají a šíří se fámy a polopravdy, které se po několika dnech či týdnech rozšíří po celé republice, aby se téměř vzápětí začaly považovat za nezpochybnitelnou pravdu. Dogma o kterém se nediskutuje. Přijímá se téměř s fanatickou vírou a je dále šířeno ohněm a mečem.

      Jedním z prvních dogmat je tzv.aféra CZECHTECH. Díky bohu už jde o minulost, ale připomeňme si některá základní fakta. Pro ty kdo už tyto hrůzné akce raději pustili z hlavy(často pouze s dopomocí zkušeného psychoterapeuta). Jednalo se o hromadné nájezdy několika tisíc mladých příznivců stylu hudby zvané techno do venkovského, přírodního prostředí. Vrcholem této nevinné zábavy se stal rok 2004. To není překlep. Tehdy totiž drzost a bezohlednost uctívačů, dieslovými agregáty poháněných sound systémů, dosáhla svého vrcholu. Na cizí soukromý pozemek se bez nějakého upozornění nebo požádání slétlo mnohatisícové hejno milovníků techno zábavy. Přesně ve stylu náletů hejna sarančat či kobylek. Navíc s naprosto stejným výsledkem. Za ostudného přihlížení policie, která má sloužit a chránit došlo k naprosté devastaci cizího soukromého majetku. Majiteli zbyla pošlapaná a zničená louka, plná odpadků a výkalů, obrovské náklady na uvedení do původního stavu a oči pro pláč. Ostatním občanům bezmocný vztek a nedůvěra v policii, právo, soudy a hlavně politiky. Na základě této události došlo v roce 2005 k velkým policejním manévrům, které měly podobnému fiasku zabránit. I tzv.pořadatelé si uvědomili, že to fakt přepískli a snažili se postupovat mnohem chytřeji. Tentokráte si obvyklou právní cestou pronajali soukromý pozemek a zařídili všechna potřebná povolení. Přesto uhlídat stádo svobodomyslných, zábavychtivých, volnomyšlenkářů se prostě nedá. Když vstoupili na okolní pozemky  byl to dostatečný důvod k zásahu. Bez ohledu na míru nebo intenzitu zákroku, její viník se v očích bavičů personifikoval do jediné postavy. Může za to Paroubek! Jako předseda vlády převzal odpovědnost a tato skutečnost se s ním táhne dodnes.

     Už při této cause vynikne to co se stane příznačným pro všechny ostatní případy. A sice zaměňování příčiny a následku. Chování Jiřího Paroubka jako výsledná reakce na určitý podnět je vnímáno izolovaně, jako bezdůvodné nebo náhlé. Krásně čitelné je to na další cause. A to je předvolební kampaň v roce 2006. ČSSD zvolila jednoduchou metodu, která se v marketingu nazývá srovnávací reklama. Podle všech průzkumů to byla úspěšná kampaň a blížilo se nezadržitelné vítězství. Naopak předvolební kampaň ODS byla dosti vyčpělá. Vedení se vrátilo k neúspěšné mobilizaci proti levici, která neměla úspěch už v roce 1998. Úsměvné je, že tato kampaň je označována předsedou ODS jako pozitivní. Přitom začala klipem s Indianou Jonesem po modré, kde se objevila skandální a dosud populární zkratka KSČSSD! Začít"pozitivní"kampaň přirovnáním nejstarší demokratické strany u nás k zločinecké, diktátorské organizaci z minulého režimu není zrovna to pravé ořechové. Je to zcela jistě poskvrnění památky obětí bolševického režimu z řad Sociální demokracie, které byly odsouzeny v monstrprocesech v 50.letech. Vyvrcholení cele kampaně, však přišlo pouhé 4 dny před volbami. Vystoupení fízla Kubiceho s jeho podivným pamfletem je jedním z nejhnusnějších předvolebních akcí v historii této země. Tato "tajná" zpráva měla přinést důkazy o spojení ČSSD s organizovaným zločinem. Úplným vrcholem byla její součást, která pocházela snad někde ze soukromého archívu kmotra vekslácké mafie Františka Mrázka. V ní je předseda a v té době premiér nařčen zcela bez důkazů z pedofilie. Tento hnus včetně této informace byl druhý den i s celou tajnou zprávou otištěn, nejen v bulváru, kam jak se ukázalo většina tzv.důkazů patřila, ale i tzv.seriózním tiskem. Reakcí na toto skvělé zakončení pozitivní modré kampaně byl onen proslulý povolební projev o demokracii, která dostala úder srovnatelný snad jedině s únorem 1948. Možná byla ta reakce více hysterická než by měla být. Vzhledem, však k míře hnusu a naprosté absenci morálních norem civilizovaného chování to byla reakce naprosto pochopitelná. Dodnes je, ale příznivci ODS tento projev vnímán bez širšího kontextu, což je jev, který je považován za zcela normální.

      Volby skončily patem. Přesto vítězem se nečekaně a také díky práci fízla Kubiceho stala ODS. V této chvíli se objevily zásadní nedostatky tzv.vyjednávačů ODS. Jejich úkol byl nezáviděníhodný. Dohodnout  se na jakési podpoře od strany, která byla v předvolební kampani urážena a dehonestována ze strany ODS. Jak se ukázalo jediným řešením, na který modří kluci přišli byl další podraz. Prorocká slova Vojtěcha Filipa v první povolební debatě mně znějí v uších ještě teď. Ten výrok doslova zněl: "To si chcete někoho koupit?". A věru, že chtěli. Směšný výrok prezidenta republiky o tom, že nebude jmenovat vládu závislou na hlasech přeběhlíků, snad není třeba ani komentovat. Vyjednávací pokusy ODS typu pětiletého kloučka, který dupe nožkou a křičí "já jsem vyhrál a vy teď musíte dělat to co já chci", nejsou právě tím co by patřilo do vysoké politiky. Vydávání morálně pokleslého činu poslance Melčáka za "statečný"čin, jen dokazuje ubohost a mravní vyčpělost ODS, včetně jejich příznivců. Vláda Mirka Topolánka a celá koalice podílející se na této vládě, tak ukázala své naprosté pohrdání vůlí voličů a naprostou absenci lidské slušnosti a svědomí. Dodnes jde o téma o kterém příznivci ODS nejen neradi mluví, ale o kterém i neradi slyší. Tato vláda tak sice získala důvěru s přispěním chlapíka statečného Melčáka, ale ztratila jakoukoliv legitimitu. Ti, kteří by v opačném případě(tj.kdyby někdo z poslanců ODS podpořil vládu ČSSD)unisono křičeli na obranu demokracie, teď pouze zbaběle, rozpačitě mlčeli a s hlavou strčenou hluboko v písku omílali mantru, že se až tolik nestalo. Stalo se. Byly pošlapány základní demokratické principy, byly hrubě změněny výsledky voleb a byly odhozeny poslední zbytky jakýchkoliv civilizovaných norem chování. ODS řekla, když jde o moc, tak je dovoleno vše. Možná to byla krátkodobá výhra ODS. Ve svém důsledku to, ale byla porážka všech občanů našeho státu. V atmosféře kde je vše dovoleno už nic neplatí a na nic není spolehnutí.

      Tato korupční vláda(nazývejme věci pravými jmény)potom čelila celkem pěti pokusům o vyslovení nedůvěry. Se samolibým úsměvem ukázal Topolánek všem voličům sociální demokracie, že jsou u něho jedničky. Klub nezařazených poslanců se nám v té době rozrostl už na pět. I když si nepamatuji, že by ve volbách kandidovala strana nezařazených. A protože poslanec přísahá na posvátný dokument ústavu a na své svědomí, tak to v praxi znamená, že není odpovědný vůbec nikomu, natož potom svým voličům. Posvátný dokument zkrátka nepočítá s tím, že by poslanci chybělo svědomí. Voliči nezařazených mají legální možnost zatnout zuby a držet hubu a krok a nebo"odvolat" svého poslance za pomoci pistole ráže 9mm, jedu či řádně rozjeté Tatry 815! A dostáváme se k propagandistické lahůdce modré strany. Jak je vidět tak pokrytectví a selektivní paměť se staly nutnou výbavou každého příznivce ODS. Svého vrcholu dosáhlo pokrytectví v době našeho předsednictví EU. Tato vláda, která porušila s pohrdavým úsměškem všechna pravidla chování se najednou dožadovala pravidel. Drzost? Ne jen absence jakekoliv morální integrity. Pominu li to co dokázala koaliční vláda v době předsednictví(plastika Entropa všeuměla Černého, drahá infantilní kampaň o tom jak to Evropě osladíme a fotoalbum Mirka se světovými státníky)bylo jasné, že se jedná o čestnou funkci, kterou by zvládnul i průměrný sněhulák. Způsob jakým Ivan ÍČKO Langer ve funkci ministra vnitra(první ministr vnitra spojený s organizovaným zločinem přes kmotra Mrázka)zametal pod koberec jeden skandál za druhým spojený s justiční mafií, dovedl opozici v čele s ČSSD k šestému pokusu o vyslovení nedůvěře vládě. Tenhle pokus byl, však jiný. Počet poslanců nezařazené strany se nám zvednul už někde k dvojcifernému číslu. A i když propaganda strany modrých ptáků se snaží stokrát opakovat lež o zlém Paroubkovi , který svrhnul skvělou demokratickou vládu a udělal nám ostudu v zahraničí v marné naději, že se lež stane pravdou, tak každý kdo ovládá prosté počítání do 101 ví komu patřil 101.hlas, který odstřelil Mirkovu vládu. Ano milí příznivci ODS, byl to hlas poslance zvoleného za ODS pana Vlastimila Tlustého. Marné jsou pohádky o zlém Paroubkovi, fakta se zfalšovat nedají. Proč to dotyčný udělal to opravdu nevím. Vzhledem k tomu, že při prvních pěti pokusech dal vládě důvěru ani netuším. Faktem také zůstané, že rozhodování klubu ČSSD bylo ve všech případech stejné. To stéblo na miskách vah se jmenovalo Tlustý.

      A vyvrcholením pohádky o zlém Paroubkovi je letošní podzim. To, že by snad Ústavnímu soudu při zrušení přijatého termínu voleb, šlo o Ústavu, věří po průběhu celého modrého volebního období, včetně předvolební kampaně jen bláhový snílek. Stačí vysledovat časovou posloupnost. Kdy byl přijat zákon o předčasných volbách, kdy zahájila kampaň ČSSD a kdy ODS, kdy statečný chlapík Melčák podal ústavní stížnost, kdy byl nařízením soudu tzv.pozastaven termín voleb. Člověk nepotřebuje žádné přímé důkazy. Zkrátka, když to vypadá jako kachna, kváká to jako kachna a smrdí to jako kachna tak to asi nebude labuť! O tom jak politici ODS trvali na původním termínu voleb, aby vzápětí posunuli termín o měsíc není třeba hovořit. Chytrý si udělá obrázek sám a hloupý volí ODS a věří pohádce o zlém Paroubkovi, který zabránil volbám!

     Hrůza mně jímá při pomyšlení co nám s Dalíkovskou invencí kluci z grémia připravují na jarní termín voleb! Kubiceho zprávu číslo 2?