Dobry clanek, ale myslim ze stalo za to pripomenout postoj manzelu Zatopkovych k sovetske okupaci a nasledky ktere 20 let museli nest.

Obzvlaste kdyz v tomto narode takovych cestnych lidi neni mnoho.

Spíše bych asi vyzdvihl osobní odvahu Emila, který v době bolševického teroru neváhal a postavil se za osobu mladého běžce Stanislava Jungwirtha. Odmítl bez něj odcestovat na Olympijské hry v Helsinkách. Bylo to skutečné hrdinství. Rozhněvat si tehdejší mocné mohlo mít dost fatální následky. Známý je případ československého hokejového týmu, jehož členové skončili na dlouhá léta v bolševickém vězení. Nebo smutný případ prvního Zátopkova trenéra ze Zlína, vytrvalce Jana Haluzy, který také skončil v bolševickém kriminálu.

Zátopka si vážím jako sportovce a cením si ho i za jeho postoje v době sovětské okupace. Žádný morální velikán to ale nebyl. To je nutno také dodat. Někdy v polovině 70. let vystoupil v ČST a omluvil se straně a vládě za své "pomýlení" v roce 1968. To vše jen proto, aby se mohl vrátit na výsluní. Věra Čáslavská, nebo Marta Kubišová nic takového neudělaly a raději zůstaly v ústraní.