Jsou Češi národem, který se za nic nestydí?

Samozřejmě, že ne. Národ není homogenní skupina lidí. Leč někteří Češi mají k nestydatému vyjadřování a jednání opravdu překvapivě blízko. Ostatně celá česká historie je na opravdu velké nestydy skutečně bohatá. 

Náboženská nesnášenlivost má například v české historii významné místo. Upálení křesťanského reformátora Jana Husa strážci té "pravé" víry, rozpoutalo vlnu náboženského násilí v Čechách a přilehlém okolí. Jestliže se husitská vojska celkem v pohodě dokázala srovnat s brutálními útoky Křižáků z Římské říše, s rozkolem ve vlastních řadách už to nedokázala. Ten je zahubil. Upálení zajatců z řad poražených husitů ve stodolách po bitvě u Lipan je jedna z věcí za které se někteří Češi dodnes nijak nestydí.  

Střetnutí vyznavačů obecné římské církve a protestantů počátkem 17. století stálo na počátku velkého evropského konfliktu, Třicetileté války. Následující vyhnání intelektuálních elit z českých zemí, včetně například Jana Amose Komenského, popravy českých odbojníků a zabavování jejich majetku, zejména ve prospěch katolíků a jejich církve je další z nestydatých kapitol české historie.  

Česká nenávist vůči příslušníkům židovské menšiny je známá už z doby národního obrození. Ostatně antisemitismus českých spisovatelů a novinářů jako byl Karel Havlíček Borovský či třeba Jan Neruda není rozhodně nic na co by bylo možné být hrdý. Výmluvy, že taková byla doba, nebo, že tento antisemitismus zapadal do tehdejšího evropského kontextu asi příliš neobstojí. Možná vrcholem českého fanatického antisemitismu bylo období tzv.Hilsneriády. Ta mediální hysterie počátku 20.století a nestydatost českých lhářů mi občas připomíná současné prima časy.  

Můj oblíbený vzor humanisty a socialisty profesor Masaryk si s českými "vlastenci" tehdy opravdu užil. Ale samozřejmě tento racionální člověk nemohl vyměnit své zdravé zásady vědeckého pohledu na svět za levnou popularitu většinového názoru založeného na iracionální hysterii, pověrách, předsudcích a nestydaté lži. Ostatně dodnes se čeští antisemité schází u památníku Anežky Hrůzové obětí rituálního židovského vraha Leopolda Hilsnera. A za své lži se přitom nijak nestydí. Na Masaryka "slušní" Češi plivali. A možná na něj chystali šibenici pro vlastizradu. Nebyli to samozřejmě žádní rasisté či xenofobové. Měli jen oprávněnou obavu a hájili bezpečnost svých rodin a dětí před jasným židovským nebezpečím a hrozbou. Ostatně tato znepokojená většina občanů měla zastání v tehdejších prima novinách. A u prima politiků a dokonce soudců.  

Je vážně ironií českých dějin, že tehdejší vlastizrádce a židomil Masaryk se jen o pár let později stal prezidentem-osvoboditelem a milovaným tatíčkem. S nástupem nacismu v sousedním Německu se znovu dostávají do popředí nestydové z řad českých, slušných vlastenců. Různí ti antisemité z Kolína i odjinud tehdy uštvali můj druhý velký vzor, českého humanistu a socialistu Karla Čapka. Společně s úsilím českých extrémních nacionalistů a intelektuálů z řad českých klerofašistů, jako byl Jindřich Středa, byla napsána další kapitola nestydů v dějinách. Vrcholem byl akt mimořádné drzosti a zbabělosti Edvarda Beneše, který nejprve odzbrojil občany vlastního státu, aby poté vzal dráhu do bezpečí za peníze daňových poplatníků a své spoluobčany nechal na pospas nacistům.  

Kolaboraci slušných, českých vlastenců s okupanty přeskočím. A dostaneme se do období konečného řešení sudetoněmeckého problému. Uplatnění kolektivní viny, zvaném odsun německého obyvatelstva je další nestydatou kapitolou v české historii. Ale likvidací českých židů, cikánů, humanistů a sudetských Němců nedošlo ke kýžené české monokulturizaci a vytvoření ráje na zemi. Následoval bolševický ráj. Opět za spolupráce zbabělce Beneše, který se po aktu osobní msty a vylikvidování německé otázky stal spolupachatelem bolševického převratu. A spoluviníkem následného bolševického teroru. Za který se mnozí Češi ani dnes nijak nestydí.  

Stejně jako za období bolševické totality. Ustupování zlu a nestydům z řad členů státostrany. Otevřená kolaborace s bolševickou mocí. Podlézání okupantům s velením v Moskvě. Ale ani po odstranění bolševismu ve státo-právní podobě se v uvažování českých, přizpůsobivých nestydů nic moc nezměnilo. Vrcholem postbolševismu zatím byla první přímá volba prezidenta. Koho, že si aktivní voliči tohoto státu vybrali do druhého kola?  

Člověka, který uráží kde koho na potkání, pracuje ve prospěch Moskvy, je vulgární, a hlavně nepokrytě a nestydatě lže. A jeho soupeř? Ten se nestydí přijmout místo ve vládě založené na hlasech přeběhlých poslanců. Tento hrubý faul proti demokratickým pravidlům jemu, ani jeho voličům nevadí. Stejně jako se Karel nestydí za účast ve vládě, která porušila ústavní práva opozice a dokonce, která porušila Listinu základních lidských práv a svobod českých občanů. Není divu, že skupina Ztohoven celkem správně pochopila ironii hesla na prezidentské standartě. Lhář Miloš si zkrátka zaslouží ty červené trenýrky jako symbol muže, který se za nic nestydí.  

Ale nezasloužil by si stejné rudé trenýrky celý český národ? Jistě ne. Skutečného ducha národa reprezentuje lépe Hus, Komenský, Masaryk, Čapek či Havel. Nikoliv Beneš, Gottwald, Klaus, Kalousek či Zeman. Nejsme národem nestydů. I když to někdy v současné prima mediální realitě, tak může navenek vypadat.