Proč zdravím řidiče autobusů?
Ne, že bych se v mládí o získání řidičáku nepokoušel. Absolvoval jsem asi deset jízd, testy jsem také zvládal velmi dobře. Ale měl jsem malý úraz a se sádrou na pravé noze se plyn a brzda ovládá obtížně. Takže jsem kurz přerušil a už jsem se k dokončení nevrátil. Vzhledem k tomu jak hrozný řidič jsem byl, to velmi prospělo bezpečnosti na našich silnicích.
V dobách bolševismu nebyla veřejná doprava zrovna příliš spolehlivým způsobem cestování. Ostatně nic tehdy nebylo příliš spolehlivé. Navíc od malička jsem neměl autobus zrovna v lásce. Trpěl jsem celé dětství kinetózou. Možná to bylo způsobena tím, že místo v sanitce, jsem se do místa svého narození dostal autobusem a trolejbusem. Těsně před narozením to asi nebylo příliš vhodné. Zkrátka se mi dělalo v autobuse nevolno a můj nezbytný společník na cesty byl Kinedryl. Tedy pilulky určené proti nevolnosti v dopravních prostředcích. Pamětníci ví o čem mluvím. Naštěstí jsem nejezdil na větší vzdálenost. Do okresním města to bylo 12 kilometrů a do mého rodného města asi 15 kilometrů. Problém trochu nastal při školních výletech. Kinedryl měl dost nepříjemný vedlejší účinek. Způsobovala silnou ospalost. Takže jsem si později pobyt v místě výletu moc neužil.
V době mého mládí nebyla doprava na silnicích ani zdaleka tak hustá jako dnes. Za to silnice byly ještě v horším stavu než dnes. Povolání řidiče autobusu nebylo nějak extra dobře placené už tenkrát. Ale to nebylo skoro žádné povolání. A nebezpečí hrozilo spíše z těch špatných silnic. Určitě více než od jiných účastníků provozu. Samozřejmě existovala jiná rizika. Například nebylo nijak zvláštní potkat na silnici vojenskou techniku. Včetně ruských nákladních vozidel, obrněných transportérů či dokonce tanků. A řidiči těchto vozidel pocházející z ruských stepí nebyli příliš zvyklí pohybovat se bezpečně na silnicích ve střední Evropě. Někteří stále zapomínají, že od roku 1968 do roku 1991 byla tato země okupována vojsky s velením v Moskvě. A nebo by v horším případě chtěli zase ty časy vrátit.
Řidičem autobusu sice bylo možné se stát až od 21 let. Ale existovaly výjimky. Mnozí výborní řidiči získali skvělou praxi v rámci vojenské základní služby. Někteří řidiči vojenských autobusů dokázali za ty necelé dva roky ujet i 70 tisíc kilometrů po celém Československu. To už byla slušná praxe a doporučení pro budoucího zaměstnavatele.Vzpomínám na dobu, kdy se řidič věnoval jen řízení a komunikaci s cestujícími, prodej jízdenek a manipulaci s hotovostí obstarával průvodčí. Jsem už asi fakt starý.
Řidič autobusu má i dnes opravdu náročné povolání. Nejen, že se musí s tak dlouhým vozidlem bezpečně pohybovat v silničním provozu. Ale také má osobní odpovědnost za těch několik desítek cestujících za svými zády. Přitom v kabině autobusu není zrovna příliš chráněn v případě nehody. Vzpomínám na nehodu z roku 1987. Tehdy došlo k nehodě někde blízko Napajedel. Zkušený řidič autobusu pan Chaloupka, původem z Bílovic, se do poslední chvíle snažil nehodě vyhnout. Podařilo se mu dosáhnout toho, že žádný z cestujících nebyl nijak těžce zraněn. Bohužel on sám při nehodě zahynul. Při tom měl jen pár měsíců do odchodu do důchodu. Můj otec s ním jezdíval do práce více než deset let. Toto povolání je opravdu nebezpečné.
A je smutné, že v současné době není tato profese ohodnocena tak jak by měla být. Řidič autobusu má v současnosti odpovědnost jako pilot dopravního letadla a při tom jeho plat je pomalu na úrovni uklízečky. Není proto divu, že průměrný věk řidičů autobusů se neustále zvyšuje. Mladé řidiče toto povolání neláká. Řidičák skupiny D je drahý. Za volantem kamionu či nákladního vozu si mladý řidič vydělá víc peněz. Takže u řízení autobusu zůstávají pouze nadšenci. Samozřejmě jako v každé profesi i tady se občas najde nějaký ten arogantní řiditel autobusu, který se chová jako buran, je kyselý jako prdel a dokáže spoustě cestujících zkazit den už po ránu. Ale to je vzácná výjimka. Za ta léta jsem měl možnost poznat desítky milých a příjemných řidičů. A na setkání s většinou z nich se člověk opravdu těší. Ti dokáží člověku naopak i špatný den zlepšit. Přitom i mezi cestujícími se najde spousta takových, jejichž chování je hrozné. A je neuvěřitelné, že i při tak těžké práci, náročných podmínkách, silnému provozu a pochopitelné únavě, si tito skvělí lidé najdou čas na pozdrav, obyčejný úsměv a pár hezkých slov se svými pasažéry.
A proto s úctou a uznáním zdravim řidiče autobusů. Zkrátka si respekt opravdu zaslouží. Nejen za své řidičské umění, ale i za osobní přístup a vlídnost. Snad to pochopí i jejich zaměstnavatelé a najdou prostředky na zvýšení platů těchto řidičských profesionálů a výborných, obětavých lidí.
Jaroslav Janota
Jak se to vlastně celé stalo
V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.
Jaroslav Janota
Jak jsem dělal vstupní test do Mensy
Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.
Jaroslav Janota
Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou
Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.
Jaroslav Janota
Vánoční příměří 1914 a jeho poselství
Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.
Jaroslav Janota
Organizovaný zločin je nejvyšším stádiem kapitalismu
Tento proslulý výrok pronesl švýcarský profesor sociologie Jean Ziegler. A myslím, že velmi přesně vystihl podstatu věci. Kapitalismus jako honba za ziskem malé skupiny lidí na úkor větší, je podstatou každé kriminální činnosti
Jaroslav Janota
A na zemi pokoj lidem dobré vůle
Štědrý večer je svátek zrození naděje. Zrození světla uprostřed temnoty. Narodil se syn boží v těle člověka, aby smyl všechny naše hříchy.
Jaroslav Janota
Co zůstalo občanům po éře Dluhoslava Kalouska?
Jak už název napovídá, dalo by se v podstatě odpovědět jediným slovem. Dluhy. Zejména státní dluh. V tomto případě by bylo lépe jej nazvat vládním dluhem. Kalousek jej za sedm let ve funkci ministra financí dokázal zdvojnásobit.
Jaroslav Janota
Neonacistům žádný slušný člověk netleská
Neonacismus je prostě zlo. A je třeba to říkat vždycky veřejně, nikoliv v soukromí. Pan Radek Banga se zkrátka zachoval tak, jak by se každý slušný člověk zachovat měl. A zbabělí čeští neonacisté mu za to vyhrožují smrtí.
Jaroslav Janota
Zámek Napajedla - příležitost pro zlatokopy
Před devíti lety se vlastník zámku v Napajedlích(akciová společnost Fatra) jej rozhodl prodat. Včetně přilehlého zámeckého parku, který fungoval jako městský veřejný park od roku 1935, s výjimkou válečných let.
Jaroslav Janota
Neoliberální ráj pod záštitou bolševiků
Co má společného průměrný, pravicový neoliberál a pravověrný bolševik? Touhu po moci, bezohlednost, bezcitnost, sobectví a chamtivost až nenažranost.
Jaroslav Janota
Demokracie v ohrožení
Demokracie byla v tomto státě ohrožena v posledních letech již mnohokrát. Když si Topolánek koupil dva poslance opozice, aby jeho vláda získala důvěru. Když ministr Langr zařídil beztrestnost místopředsedy vlády Čunka.
Jaroslav Janota
Tak nám česká vláda zavřela obchody
Hrůza. Návrat totality. Tato strašná vláda zase reguluje jako za komunistů. Ohrožuje svobodu podnikání. Kvůli tomu naši kapitalističtí soudruzi klíčema v listopadu 1989 teda nezvonili.
Jaroslav Janota
Jak ředitel protokolu kanceláře prezidenta telefonoval
Jednou takhle seděl šéf hradního protokolu ve své kanceláři a přemýšlel, co by ještě tak mohl udělat. I řekl si, že už dlouho netelefonoval. Jenže komu by měl zavolat?
Jaroslav Janota
Žádný nelegální bubák ve Zlínském kraji
Myslíme na budoucnost. Na život našich dětí a vnoučat. Nejsme žádní xenofobové. Nemáme strach z ničeho neznámého. Obáváme se bubákizace Evropy. A to je zcela reálná hrozba.
Jaroslav Janota
Jen pár slov paní Věry
Ani ne před rokem vyjádřila paní Věra Čáslavská svůj názor na přístup k uprchlíkům. Možná není na škodu její myšlenky a slova znovu připomenout. Protože myšlenky na rozdíl od lidí neumírají spolu se svými nositeli.
Jaroslav Janota
Vzpomínáte na sektu Repelent 21?
Před čtyřmi lety vešla ve všeobecnou známost ve Zlínském kraji podivuhodná organizace zvaná Repelent 21. Rozhodla se tak nějak po bolševicku, že vítězi voleb vysvětlí s kým má jít do koalice.
Jaroslav Janota
Newspeak politicky nekorektních
Všimli jste si zvláštního jazyka těch takzvaně politicky nekorektních? Na některé výrazy jejich zvláštního newspeaku, aby měl člověk po ruce dobrý slovník. Dovolil jsem si přeložit několik nejpoužívanějších výrazů do češtiny.
Jaroslav Janota
Jan Haluza, atlet, křesťan a slušný člověk
Je to už více než pět let, kdy zemřel Jan Haluza. Dožil se požehnaného věku 97 let. Jeho život nebyl rozhodně lehký. Narodil se v chudé rodině a měl šest sourozenců.
Jaroslav Janota
Bohuslav Sobotka, povolání žonglér
Pan Bohuslav má smysl pro humor a tak se na mne za ten titulek jistě nebude zlobit. Posledních pár let, když sleduji působení Bohuslava Sobotky mám neodbytný pocit, že se předseda ČSSD začíná podobat cirkusovému žonglérovi.
Jaroslav Janota
Jak se čeští odmítači islámu totálně zbláznili
To co se odehrálo na Staroměstském náměstí v den dnešního výročí okupace Československa je definitivním důkazem, že někteří čeští odmítači islámu už definitivně ztratili poslední zbytky soudnosti a zdravého rozumu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 220
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2294x