Strašidlo jménem Islám

Evropu obchází strašidlo. Pravda tato věta není příliš originální, ale Karel Marx by z ní měl radost.

Strašení islámem je v současné Evropě populární. Muslim možná ve strašení evropských dětí z některých rodin brzy nahradí i populární postavu Bubáka. A naruší tak staré, dobré, evropské, kulturní hodnoty. Což je dalším jasným důkazem neblahého vlivu islámu na Evropu. Strašení islámem je vskutku in, cool, případně trendy. A nebyli by to evropští, političtí populisté, aby se tak modního tématu s radostí nechopili. Stačí trochu zabrnkat na tu správnou  strunu lidských předsudků a fóbií a voličské hlasy se sypou tak nějak samy. S minimálním úsilím, maximální výsledek. Nebo podnikatelským žargonem, maximální zisk při minimálních nákladech.
Samozřejmě boj proti víře více než miliardy obyvatel této planety může někomu připadat jako pověstný boj s větrnými mlýny. Dává to jakýsi smysl pouze v případě, že by cílem nebylo vítězství. Ale když cesta může být cíl, možná i samotný boj může někomu připadat jako vítězství. Ve skutečnosti se cíle samozvaných ochránců lidu před nebezpečím islámu příliš kvalitativně neliší od cílů extremistů z řad Islamistů. Cílem je získat moc, pokud možno absolutní. A slovy George Orwella skutečná moc není moc nad věcmi, ale nad lidmi. Cílem každého diktátora je zbavit obyvatele svého státu svobody a podřídit je vůli jediného člověka. Zrušit systém současných pravidel a nahradit je svou zvůlí.
Proto je nebezpečí ze strany těch sveřepých bojovníků proti islámu mnohem vyšší než od skutečných teroristů z řad Islamistů. Zatímco samotní extremisté z tzv.islámského státu dávají své skutečné cíle otevřeně najevo, ti "ochránci" před islámem své stejně zvrácené pohnutky balí do frází boje za vyšší bezpečnost. Řešení je přece tak snadné. Slibují prázdnou iluzi bezpečí a po obyvatelích Evropy chtějí jen maličkost. Musí se vzdát svých práv a svobod. Samozřejmě ne všech. Nějaké svobody jim zůstanou. Tedy zatím. A bude na uvážení nových pánů a vládců, které svobody evropským poddaným milostivě ponechají a které omezí či úplně zruší.
Osobně považuji každé náboženství či víru za iracionální. Lidé už v historii stvořili celou řadu bohů. A pokud někomu víra v imaginární bytost pomáhá být lepším člověkem je to jen dobře. Pokud někdo používá boha, aby ospravedlnil své nízké pohnutky jako touhu po moci, chamtivost a zlobu asi se s tím nedá nic moc dělat. I když to samozřejmě s žádnou vírou nemá nic společného. Jestli nám historie něco dokázala, je to skutečnost, že člověk musí být opatrný. Zlu nejlépe zabráníme tím, že se nikdy nevzdáme ani části svých osobních svobod výměnou za iluzi bezpečí. Jak pravil Seneca. Nejhorším druhem otroctví je otroctví dobrovolné. Neměli bychom na to nikdy zapomínat.