Bojovat s komunistickou ideologií je směšné

Boj českých pravicových bolševiků, vedených bývalými komunisty proti komunistické ideologii je směšný. Možná to není jen česká specialita. Je ale pravda, že malá, česká záliba v kádrování všech a všude je tak trochu národní úchylka. Z pohledu zvenčí se musí české žabo-myší války o tom, který bývalý komunista je ten správný a který je ten špatný, jevit jako dokonalá absurdní komedie. Jako by vyšla z pera absurdního dramatika Havla. Dokud bývalí komunisté až s bolševickým fanatismus bojují proti bývalým spolustraníkům či dokonce současným členům vcelku standardní strany běžného, demokratického politického spektra KSČM, je celkem všechno v pořádku. 

Fanatici, kteří kdysi nosili rudou knížku jako Štětina či Paulczynski nyní plynule přešli znovu k tomu správnému pravicovému světovému názoru. S bolševickým zaujetím a fanatismem kádrují své bývalé soudruhy na ty správné a špatné. Tak jako kdysi. Podle bolševického hesla, kdo nejde s námi, jde proti nám. To se to potom kádruje. Takže Babiš je nevinen, neboť sice vstoupil do KSČ na přání maminky a jaksi z prospěchářských důvodů, stejně jako třeba soudruh modrý pták Tlustý či mladý Telička, který nyní hájí ty správné barvy, ale pochopili kde leží  ten správný a moderní světový názor a s hnusnými bývalými komunisty jako Keller či současnými jako Baborová nemají tito hrdinové nic společného. 

Oni vlastně vedli ten skutečný disent proti oficiální politice tehdejšího státu. Jako nedávno oceněný rádoby disident, kádrová, pravicová rezerva KSČ, Václav Klaus. Ostatně zakladatel té pravé, modré strany měl také nástupce. Rovněž zasloužené kádrové rezervy KSČ pana Topolánka a Nečase. Tohle je samozřejmě jen český, vnitřní politický folklór, který nikoho soudného už nezajímá. Bohužel problém nastává, když naší pomýlení bývalí fanatičtí soudruzi začnou bojovat proti tzv komunistické ideologii, která prý je tou pravou příčinou zločinů bývalého režimu. 
 
To už se běžný,nezaujatý a průměrně vzdělaný občan některé standardní demokracie ze západní Evropy musí přímo královsky bavit. Mluvit o zločinech komunismu je totiž asi stejný nesmysl, jako hovořit o zločinech křesťanství. A bojovat s  ideologii křesťanství, protože ta snad může za zločiny katolické a dalších křesťanských církvích. Obviňovat ze zločinů bolševické diktatury Komunistický manifest je asi tak moudré, jako obviňovat za zločiny svaté inkvizice Desatero božích přikázání. 
 
Právě občané Západní Evropy, kteří měli možnost žít od konce druhé světové války v demokracii, mohou těžko tento bolševický fanatismus naruby, pochopit. Ve Francii byla Komunistická strana dvakrát součástí demokraticky zvolené vlády. Podruhé dokonce v 80.letech minulého století ve vládě, kterou vedl socialista Francois Mitterrand. V Itálii jsou oblasti ve kterých vládne komunistická strana nepřetržitě od konce války až dodnes. Ve Španělsku patřili komunisté za fašistické, pravicové diktatury generála Franca k disidentům a vězňům svědomí. Totéž v Portugalsku či v 70. letech v Řecku.
 
Těžko uvěřit, že by demokracie v těchto státech byla ohrožena veřejně hlásanou komunistickou ideologií. Naopak. Tato ideologie je běžnou součástí politického, demokratického spektra. Demokracii ohrožuje ideologie bolševismu či stalinismu,která ovšem nemá s původní komunistickou ideologií z 19.století pranic společného. Proto také bojovníci proti komunismu z českých luhů a hájů připadají vnějšímu pozorovateli, jako parta chovanců uprchlých z psychiatrické léčebny. 
 
 
To je také hlavní důvod, proč trapné a primitivní antikomunistické kampaně už na většinu české veřejnosti nezabírají. Většina obyvatel České republiky totiž stále má osobní zkušenost s minulým režimem. A ta většinou není a ani nemůže být černobílá. Naopak. Našim fanatickým pravičákům vedených potomky z dobře situovaných bolševických, papalášských rodin loajálních totalitnímu režimu, se podařilo, kvůli své asociálnosti, nemorálnosti a zálibě v korupci, klientelismu a nepotismus přinesenému z minulého režimu, dosáhnout tak špatné životní úrovně pro naprostou většinu obyvatel, že nutí stále více těchto spoluobčanů vzpomínat s nostalgií na životní úroveň bolševické diktatury, před rokem 1990. 
 
Neoliberální ideologie neviditelné ruky trhu totiž přivedla tuto zemi a většinu jejich obyvatel úspěšně na mizinu. Tak jako uvolnění vnitřního trhu Unie v souladu s neoliberální ideologií, málem přivedlo na mizinu celou Evropskou Unii. Chápu, že malý pražský, pravicový volič nevidí rozdíl mezi stalinistou a sociálním demokratem, či mezi tzv.reálným a demokratickým socialismem. Není potom divu, že bolševici z řad zejména jisté části české pravičácké mládeže neúspěšně v rámci boje s třídním nepřítelem používají stejné metody jako čeští bolševici v 50.letech minulého století. Tedy metody těch proti kterým údajně vystupují a proti kterým prý brání českou parodii na parlamentní demokracii. 
 
Pro skutečné demokraty, nejen ze standardních parlamentních demokracií, je takové chování naprosto nemyslitelné a nepochopitelné. Existenci a oprávněnost komunistické ideologie totiž určuje úroveň sociálních práv občanů v každém jednotlivém státě. A pokud je úroveň sociálních práv zejména v praxi,v Česku na tak nízké úrovni, na jaké v současnosti je, komunistická ideologie si zkrátka své příznivce najde.
 
Zcela přirozeně. Jako si je našla před 150 lety. Pokud bude existovat vrstva vlastníků a majitelů, kteří vykořisťují své zaměstnance a bohatnou z výsledků jejich práce, potom bude ideologie světa, který hlásá základní tezi, každému dle jeho potřeb, oprávněná a vzývaná. A bojovat s ní bude stejně směšné, jako bojovat o zrušení gravitačního zákona prostým hlasováním bolševické většiny. 
 
 
Komunistická ideologie totiž nemůže za vznik bolševické diktatury. A nemůže ani za zločiny bolševismu. Stejně jako nemůže za vzestup preferencí KSČM skvělá politika komunistů, ale absence racionální hospodářské a sociální politiky ze strany českých pravicových vlád. A zrušením KSČM se skutečně tato mizerná hospodářská a sociální politika českých, pravicových bolševiků nijak nezmění.