Nová aristokracie.

Jedním z úkolů neoliberálních sociálních experimentátorů je změna existence společnosti, jak jsme ji doposud znali. Cílem je, jak každodenně vidno, vytvořit novou vrstvu zvláštních občanů. Novou Aristokracii. Prvním krokem je destrukce demokracie, která se odehrává v každodenním životě. Vytvoření zvláštní kategorie obyvatel, která stojí nade všemi ostatními. Tato nová první kategorie je předurčena podle neoliberálních teorií k svědomité a odpovědné vládě nad druhou plebejskou vrstvou obyvatel, která prý nemá dostatek odpovědnosti, schopností, soudnosti či inteligence na to, aby se mohla samostatně rozhodovat o své vlastní existenci, nedej bože o fungování státu, jeho hospodářství, či dokonce jiných atributů společenského života. K tomu, aby udrželi tyto davy občanů druhé kategorie v poslušnosti musí nová aristokracie vyčlenit z těchto plebejců sortu sloužících lokajů, které musí přesvědčit o jejich vyvolenosti. Což není až tak těžké.

Tato kategorie poslušných slouhů a lokajů je přesvědčována o své výjimečnosti či dokonce nepostradatelnosti a o tom, že když se bude jen trochu snažit tak se může stát součástí panské rasy vyvolených vládců světa. Což je docela směšná představa. Pravda podle aforismu Jiřího Žáčka to mohou velcí trpaslíci dotáhnout až na malé obry. Nicméně ve skutečném životě je vrstva lokajů pro novou aristokracii vyvolených stejný druhořadý póvl jako zbytek té kasty neschopných, hloupých a líných určených jen pro uspokojování potřeb schopných a pracovitých titánů nesoucích na svých bedrech odpovědnost za osud a budoucnost světa, planety a civilizace. Vyčlenění této nové vládnoucí vrstvy se děje pomalu, ale soustavně již několik desítek let. Profesor Jan Keller napsal ve své stati Nerovnost a nesouměřitelnost toto:"Opouštíme společnost spojitě odstupňované nerovnosti a zapadáme stále hlouběji do naprosté majetkové, mocenské a sociální nesouměřitelnosti".

Zatímco jistá majetková či mocenská nerovnost je v normálním společenském státě vytvářena skutečnými schopnostmi a tvořivostí či komunikativností jednotlivých individualit z řad všech vrstev občanů státu. Tak nesouměřitelnost jakýkoliv společenský pohyb ve směru vzhůru potlačuje a naprosto vylučuje. Nová aristokracie si vytváří vlastní izolovaný svět pro vlastní potřebu. Žije ve vlastním světě, stýká se pouze s příslušníky své kasty, páří se pouze mezi sebou, aby vytvořili dokonalou krevní linii čistokrevných super vyvolených vládců planety. Mezi ně je povolen dočasný a omezený vstup několika málo lokajů zajišťujících pohodlí nových aristokratů. Tito slouhové jsou tak přesvědčení o své výjimečnosti a nepostradatelnosti, že se cítí být součástí vrstvy vyvolených, ač touto kastou jsou považováni za užitečné idioty prakticky nerozeznatelné od beztvaré masy kasty nedotknutelných živočichů té nejnižší kategorie bytostí tohoto světa.

Pro člena exkluzivní společenské smetánky jehož jednotkový příjem dosahuje tisícinásobků příjmu lokajů a deseti tisícinásobků těch ostatních. Pro nového aristokrata samozřejmě neexistuje příliš zřetelná hranice mezi skutečnou většinovou masou otroků s příjmem dejme tomu pod 6 Euro za hodinu(abych použil současné české údaje dvou třetin zaměstnanců)a vrstvou novodobých lokajů a služek s příjmy dejme tomu 30 Euro za hodinu. Tento nepatrný rozdíl nemá v myslích novodobých vyvolených žádný praktický smysl a je pod rozlišovacími schopnostmi představitelů nové aristokracie. Nejvíce zábavným se v této nové společenské soustavě stává právě postavení oné podivné lokajské menšiny. Ta je od mala masírována neoliberálními žvásty a pohádkami o těch schopných, vzdělaných a pracovitých, kteří když budou tvrdě pracovat dosáhnou až na úplný vrchol společenského žebříčku. Navíc jsou neustále utvrzování v paranoidním přesvědčení, že za to, že se jim ten kýžený postup na vrchol nedaří, může ta parta plebejců pod nimi, která jim vysává až příliš mnoho zdrojů, které kastě služebnictva chybí do dosažení absolutního společenského vzestupu a lesku.

Ve skutečnosti jim k tomu chybí mnohem více. Soudnost, inteligence, sebereflexe a naprostý nedostatek empatie a humanismu, který je ve vrstvách lokajské lůzy považován za znak slabosti a hlouposti. Prostě jen proto, že v kruzích nové aristokracie je tomu také tak. Jakékoliv vciťování do osudu těch nejubožejších z ubohých je považováno za nebezpečný rozmar ohrožující existenci celé této vrstvy bezcitných sobců, asociálů a psychopatů! Je to také lakota, zvířecí chamtivost, naprostá absence altruismu, nahrazená z části rozdáváním směšných almužen žebrákům s nejsmutnějšíma očima s dostatečně afektovaným způsobem vyjádření absolutního vděku a podřízenosti. Vznik nové aristokracie bude dokončen až úplnou privatizací veřejných služeb a odstraněním poslední rovnosti občanů a to před zákonem a samozřejmě likvidací demokracie, odnětím volebního práva a zrušením opozice tedy nastolením diktatury.

Obranou před tímto neoliberálním, individualistickým a  egoistickým typem státu je návrat k tradičním hodnotám odpovědného společenského státu. Návrat ke kultivaci kapitalistické soutěže, trvale udržitelnému rozvoji a odstranění příčin vzniku definitivní nesouměřitelnosti a návrat ke zdolatelné společenské jemně odstupňované nerovnosti. Něco přes 200 let po Velké francouzské revoluci, která znamenala konec absolutní vlády staré aristokracie se ocitla moderní lidská civilizace ve smrtelném ohrožení. Je zábavné, že filozofie, která se pokouší navrátit lidstvo do středověku se nazývá zrovna neoliberalismus. Pro realizaci svých cílů je schopen tento směr čehokoliv. Naštěstí svoboda a lidská práva jsou univerzální hodnota přirozená člověku jako dýchání a nebude vůbec lehké zbavit člověka jeho skutečné lidské podstaty a vytvořit z něj dlouhodobě vrstvu nesvéprávných otroků, kteří nejsou připuštěni k možnosti rozhodovat sami o své budoucnosti. Nepodařilo se to nikomu za posledních pár tisíc let. Každá diktatura jednou padla. Je to její přirozená vlastnost!