Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

2. 02. 2017 13:28:15
Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.
Je to logické. Většinu času v nízkém věku tráví člověk se svou maminkou. A je to maminka, která jako první cenzurovala i můj verbální projev. Každá maminka učí své potomky základům slušného chování a vyjadřování. Tedy základům politické korektnosti. Upozorní nás, že nesmíme označovat věci pravými jmény, protože se to zkrátka nesluší. Nesmíme tomu tlustému chlapečkovi říkat, že je tlustý. I když je to pravda. Ale proč mami? Přece se na něj podívej, jak je tlustý. Ale říkat mu to nesmíš. Možná za to nemůže. Třeba je nemocný. A nazývat ho tlustým by se jej mohlo dotknout a urazit ho. A urážet ostatní není správné.

Jsem vděčný za to, jak moje maminka cenzurovala mé první veřejné projevy. Dodnes je to zkrátka můj oblíbený cenzor. A maminčina cenzura dělá z dětí slušné lidi. Platí to bez ohledu na národnost, náboženství či barvu pleti dítěte. Naše maminky jsou zkrátka cenzoři tvrdí a nekompromisní. Jejich omezování svobody slova a projevu svých dětí je ku prospěchu celé společnosti. Díky nim a jejich vlivu se většina z nás chová a vyjadřuje slušně, tedy politicky korektně a zásadně odmítá nazývat věci pravými jmény, neboť takové chování by se pravděpodobně mohlo někoho nemile dotknout či jej dokonce hrubě urazit.

Bohužel jsou mezi námi lidé, kteří když vyrostou, vymaní se z cenzurního vlivu svých rodičů a jsou sprostí jako dlaždič a to dokonce v přímém poledním vysílání Českého rozhlasu. Maminky takových lidí se patrně musí hodně stydět a přemýšlet kde ve výchově udělaly chybu. Naštěstí většina maminek-cenzorů v této zemi řekne synovi, že takové slova se zkrátka neříkají. I když je říká pan prezident, ty je říkat prostě nebudeš. Díky bohu za politicky korektní cenzory, co ze svých dětí vychovávají slušné lidi.
Autor: Jaroslav Janota | čtvrtek 2.2.2017 13:28 | karma článku: 30.45 | přečteno: 3239x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.56 | Přečteno: 124603 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.79 | Přečteno: 10295 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 28.05 | Přečteno: 1469 |

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Náboženské bludy a prezidentová milost Kajínkovi

Vážený člen jakékoliv náboženské nebo církevní organizace, který žije vzorným osobním, manželským a rodinným životem, nemá v přítomnosti Boha bible žádnou výhodu ani přednost před lhářem, darebákem, zločincem a poběhlicí.

27.6.2017 v 18:09 | Karma článku: 13.52 | Přečteno: 556 | Diskuse

Pavel Liprt

Komňa - vesnice roku 1592 nebo 2011?

Že se Jeníček narodil, to je jisté. Dokonce i na dni se všichni shodnou, byl to 28. březen 1592. Horší je to ale s místem narození Jana Amose Komenského. Nic určitě nezkazím, když uvedu, že se tak stalo na jihovýchodní Moravě.

27.6.2017 v 15:06 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 282 | Diskuse

František Filip Dvořák

Sugesce k ovládání společnosti

Od nepaměti tento mechanismus využívaly kulty a církve všeho druhu. A proč to dělají? Inu - myslí to s námi dobře. Dokonce tak dobře, že nás ochrání před tím, abychom se namáhali myslet sami.

27.6.2017 v 12:58 | Karma článku: 22.26 | Přečteno: 533 | Diskuse

Jaroslav Čejka

O miliardáři, kterému ukradli křeslo

Wolkrova "Pohádka o milionáři, který ukradl slunce" už dávno není in. Zná ji jen málokdo. Podobně jako jejího autora. Dnes jsou v kurzu jiné příběhy. Například ten o miliardáři, kterému ukradli křeslo. To ministerské, samozřejmě.

27.6.2017 v 12:27 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 835 |

Josef Hejna

Sedlina

Každý občan má svůj rozum, každý může posoudit papalášské praktiky Pražského hradu sám. Jenom přemýšlím, jaké výročí mává na Ovčáčka. Tomu by to na Hradě moc slušelo.

27.6.2017 v 12:00 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 303 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2179

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.