Samozřejmě, že generálům v bezpečí štábů daleko za frontou, kteří škrtnutím pera, bez slitování, bez emocí a bez svědomí, posílali miliony mužů na smrt, se takové chování nelíbilo. Ti, kteří žili v nenávisti a touze po moci a majetku nemohli potřebovat, aby se jejich vojáci v roli vraždících prostředků, přátelili s těmi na druhé straně. Potřebovali, aby ty na druhé straně nenáviděli. Aby je považovali za jiné, zvláštní a nebezpečné. Aby je zabíjeli, ne aby je poznávali.
Vánoční příměří zkrátka vytvořilo zásadní problém. Vojáci z obou stran fronty překonali nedůvěru a nenávist. V den kdy si křesťanský svět připomíná zrození mesiáše, naděje a nového života odhodili předsudky a spojili se. Seznámili se a poznali ty druhé z opačné strany fronty. Zjistili, že ti v těch jiných uniformách jsou v podstatě stejní jako oni. A když poznáte osobně ty na druhé straně je těžké na ně najednou začít znovu střílet. Snažit se znovu zabíjet své nové přátele. Když se z anonymní masy najednou stanou skuteční lidé už to zkrátka nejde. Vojáci z obou stran tak i po skončení příměří odmítali střílet. Nebo stříleli do vzduchu. Vždyť kdo by střílel na druhou stranu, když ví, že tam někde v zákopu sedí ten Hans z Dortmundu, se kterým před pár hodinami zpíval koledy, hrál s ním fotbal a prohlížel si fotografie jeho dětí?
Válka potřebuje, aby se svět rozdělil na oni a my. A my musíme nenávidět ty co jsou oni. Je to asi snazší než se s těmi lidmi z druhé strany potkat a seznámit. Mohli bychom totiž snadno zjistit, že oni jsou ve skutečnosti stejní jako my. Potom je, ale těžké je nenávidět a snažit se je zabít. A to není pro válku dobré. Nedávno se vedla zase diskuse o znovu zavedení povinné vojenské služby. Jenže vojenská povinnost patří do doby studené války a rozděleného světa. Patří do Evropy rozdělené železnou oponou. Do světa hranic, plotů s ostnatým drátem a Berlínské zdi.
V současném světě by se mladí lidé neměli učit jak nejlépe zabít ty mladé lidi, co nosí jinou uniformu. Mladí lidé nemají trávit čas v kasárnách a učit se zabíjet. Mají se učit cizí jazyky, svobodně cestovat, poznávat jiné mladé lidi, z jiných částí světa, jiných zemí, jiných kultur. Aby stejně jako vojáci ze západní fronty o vánocích 1914 poznali, že ti na druhé straně jsou stejní jako oni sami. A snažit se je zabít je stejně nesmyslné jako snažit se zabít sebe či své blízké. O vánocích 1914 zvítězil duch humanismu nad bezduchým militarismem, zvítězilo světlo nad temnotou, vyhrála křesťanská láska a víra nad křesťanskou politickou ideologií.
Ten vánoční příběh je poselstvím naděje, že láska dokáže porazit nenávist. Že poznání zvítězí nad předsudky. Že přátelství mezi lidmi z různých světů zvítězí nad nedůvěrou, strachem z cizího a neznámého, nad propagandou nenávisti.