Co má společného průměrný, pravicový neoliberál a pravověrný bolševik? Touhu po moci, bezohlednost, bezcitnost, sobectví a chamtivost až nenažranost.
Jako tradiční vyznavač socialismu německého typu si myslím, že problém je v tom, že nenásledujeme příklad německého sociálního státu. A tím ani jeho vysokou životní úroveň a kvalitu života. Problém je také v tom, že se tu někteří pravicoví neoliberální věřící snaží nastolit neoliberální ráj. Nejlépe pod záštitou bolševiků Komunistické strany Číny. Ti totiž dobře ví jak si s těmi socialisty, co by chtěli lidská práva a svobody pro všechny, poradit.
Lidská práva, včetně samozřejmě práv sociálních. Takže žádná ochrana zaměstnanců, žádná svoboda sdružovat se v odborech, žádná zákonná ochrana práv zaměstnanců. To je neoliberální ráj Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana v praxi. Není náhoda, že v tomto úsilí zrušit práva zaměstnanců se snahy západních pravicových neoliberálů vzácně shodují s cíli bolševiků. První co soudruh Lenin udělal, bylo zrušení práva na stávku a práva svobodně se sdružovat v odborech. Není asi div, že ke konci bolševického režimu docela podstatně přispěl nezávislý odborový svaz Solidarita.
Otázkou tak zůstává, zda představitelé ČSSD, kteří nedávno servilně podepsali slib poslušnosti Číně mají vůbec ještě něco společného s levicovou politikou. Že s ní nemá nic společného Zeman je celkem dobře známo už z doby jeho předvolební kampaně. Skutečný sociální demokrat ctí lidská a sociální práva všech pracujících, zejména těch v zaměstnaneckém poměru. Nelze asi očekávat, že politik, který pohrdá lidskými a sociálními právy čínských zaměstnanců, bude urputně hájit stejná práva českých zaměstnanců. ČSSD tak sice zůstává Českou Stranou, nicméně ze Sociálně Demokratické už jim nezbyla ani ta podstata. Což je smutné zejména pro české voliče levicového zaměření. Pravicový, neoliberální, ekonomický ráj totiž zjevně může fungovat pouze ve společnosti ovládané totalitní, komunistickou stranou Číny. Tedy pravicová svoboda soukromě podnikat je vykoupena totální nesvobodou těch, kdo prodávají jen svou pracovní sílu. Jinými slovy pravicová svoboda malého množství lidí na úkor svobody většiny. Nic nového v historii.
