Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vlastenectví je láska k vlastnímu národu

10. 08. 2016 19:38:32
Nikoliv nenávist k jiným. Mám moc rád tento citát filozofa, pedagoga, politika, humanisty, socialisty, vyučeného kováře a syna negramotného slovenského kočího, narozeného v polovině předminulého století.
Bohužel hodně současných vlastenců má ke svému národu vztah asi jako tvrdé jádro fotbalových fanoušků ke svému klubu. Není ani tak důležitá láska k vlastnímu klubu, ale nenávist ke klubu konkurenčnímu. Je jedno jakým způsobem dosáhnou vítězství hráči vlastního klubu, hlavně když tak zabrání ve vítězství těm druhým. Bohužel nejde jen o tento typ planého vlastenčení. Podle stejné logiky nám v současnosti fungují i voliči některých politických stran. Udělal náš politik hrubý faul? Nevadí. Hlavně, že nevyhráli ti druzí. Jenže porušení pravidel je porušení pravidel a tady musí jít veškeré výmluvy stranou. Těžko lze kritizovat nečestnou hru soupeřů a zároveň omlouvat totéž u hráčů vlastního klubu.

Samotný pojem vlastenectví je dosti složitý. Stejně jako pojem národ. Vlast ani národ totiž netvoří stejnorodá skupina osob. V historii každého národa se najdou lidé vysokých morálních kvalit, ale bohužel také ti, kterým morálka úplně chyběla či chybí. Ono heslo některých českých neonacistů, nic než národ, svědčí už při prvním setkání s jistým druhem omezení duševního obzoru. Jistě existují i jiné věci než národ. A mnohé z nich jsou určitě důležitější. V případě této skupiny falešných vlastenců se spíše hodí parodie na toto jejich motto. Tedy nic než nádor. Protože oni jsou takovým nádorem na těle nejen současné společnosti. Může být člověk pyšný či hrdý na všechny členy svého národa? Rozhodně ne. Český národ měl jistě dost osobností vysokých morálních kvalit. Jan Hus, Jan Amos Komenský, František Palacký, Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek, Jan Patočka, Václav Havel a další. Ale bohužel měl ve svých řadách i řadu nemorálních lidí. Albrecht z Valdštejna, Koniáš, Jindřich Středa, Edvard Beneš, Klement Gottwald, Václav Klaus, Miroslav Kalousek, Miloš Zeman, Tomio Okamura, Michal Hašek a další. A s těmito lidmi se opravdu nelze ztotožnit jako se členy vlastního národa. Národ a národní stát jsou pojmy patřící hluboko do minulosti. Slušný člověk se zkrátka upíná k morálním vzorům bez ohledu na to k jakému patří národu, jaké jsou barvy pleti, jakou vyznávají víru, jakým hovoří jazykem. A naopak pohrdá všemi nemorálními jedinci také bez podobných rozdílů.

Totéž se týká vlasti. Moc se mi líbí definice vlasti z dramatu Bílá nemoc od Karla Čapka. Tu větu pronesl maršál. "Teprve krev padlých dělá z kusu země vlast". V tomto směru je celkem jasné, proč mají Češi problém identifikovat se s pojmem vlast. Česká krev totiž tekla většinou do jiné země než do té české. Slovo "vlastenec" se v současnosti stává spíše zesměšňujícím označením extrémních nacionalistů. Tedy lidem, kteří o historii českého státu a národa většinou neví zhola nic. Moc se mi líbil jeden nápis na transparentu na jedné z demonstrací proti českým neonacistům. "Možná, že z nich budou také vlastenci, ale my to riskneme". Myšleni byli uprchlíci či obecně imigranti. Jako v tom vtipu. "Jak se pozná dobře integrovaný imigrant do většinové, české společnosti? Sedí v hospodě u piva a nadává na ty imigranty, co mu berou práci". Podobnost s Tomio Okamurou a docentem Konvičkou je čistě záměrná.

Člověk může mít ke svému národu a jeho kladným osobnostem soukromý, důvěrný, vnitřní a intimní vztah. Skoro jako k bohu. Či vlastním rodičům, partnerovi, sourozencům či dětem. Ale ti kteří o tomto vztahu hovoří veřejně někde na náměstí jsou krajně nedůvěryhodní. Nebo vám připadá normální veřejně hovořit, někde z tribuny k davům o lásce ke svým rodičům či dětem?

Autor: Jaroslav Janota | středa 10.8.2016 19:38 | karma článku: 21.42 | přečteno: 1021x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.55 | Přečteno: 123101 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.61 | Přečteno: 10120 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 29.94 | Přečteno: 3177 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 27.72 | Přečteno: 1445 |

Další články z rubriky Společnost

Aleš Kubíček

Bratříčku zavírej vrátka

Tato noc sic bude krátká, ale berme to s humorem. Za minulého režimu byl vtip, že Rusové mají dvě armády, bojovnou a válečnou. Válečná se válí v Československu, bojovná se bojí u čínských hranic. Amíci to vylepšili, ti mají tři.

25.3.2017 v 20:00 | Karma článku: 26.14 | Přečteno: 1078 | Diskuse

Ivo Cerman

Casanova věřil v Boha, ale trochu jinak....

Ve chvíli všeobecného úpadku evropských hodnot nás může zachránit jen filozofie člověka, který to s láskou myslel vážně...

25.3.2017 v 19:28 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 211 | Diskuse

Pavla Gomba

Velký úklid po africku

„Tady jsou lopaty, ty si můžeš vzít kolečko,“ rozděluje práci chlapík v triku a kostkovaných šortkách. Pomalu se z obou stran ulice scházejí lidé, aby taky přiložili ruku k dílu. Žádný div: poslední sobota v měsíci

25.3.2017 v 19:16 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 613 | Diskuse

Jan Dvořák

Rozloučení s kardinálem bez obvyklých „celebrit“

Kdo z různých důvodů nevážil cestu na poslední rozloučení s kardinálem Vlkem do katedrály sv. Víta, mohl se loučit zprostředkovaně, prostřednictvím přenosu České televize.

25.3.2017 v 19:02 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 456 | Diskuse

Luděk Mazurek

Římské prohlášení 25.3.2017 – cár papíru plný lží a nesmyslů!

Může papír sepsaný a podepsaný několika mocnými jedinci změnit skutečnou realitu? Může začít voda téct do kopce? Stále ještě platí, že poručíme větru dešti? Něčemu takovému mohou věřit a radovat se snad jen blázni!

25.3.2017 v 15:47 | Karma článku: 43.58 | Přečteno: 2427 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 39.70 Průměrná čtenost 2164

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.