Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kde leží kořeny zla?

17. 07. 2016 10:31:49
Je pozoruhodné, že je to právě Francie, která je terčem útoku svých vlastních občanů. Má to své důvody.
Každý Francouz zná nepsaný zvyk. Když přijde uchazeč o zaměstnání do firmy či úřadu, první otázka směřuje na jeho bydliště. Další otázky většinou už ani napadnou. Každý to zná. Ví to majitele firem, úředníci, ale samozřejmě to ví také uchazeči o zaměstnání. Pokud máte bydliště v té nesprávné čtvrti, tak se s vidinou zaměstnání rovnou rozlučte. Ti, kteří žijí v sociálně vyloučených oblastech jsou tak naprosto bez šance jak svůj osud změnit. Bez dobře placeného zaměstnání nemají šanci se přestěhovat a bez dobré adresy nezískají zaměstnání. Obyvatelé ghett na okrajích francouzských měst to dobře ví. A nic není horší než pocit beznaděje a bezmoci. Ten kdo je přitlačen do kouta nemá moc možností. Může rezignovat a nebo zaútočit. A najít viníka svého stavu není zase tak obtížné.

Varovné signály přicházely v posledních letech. Už na podzim 2005 zažila Paříž a poté celá Francie obrovský výbuch násilí. Shořelo tehdy více než 9000 aut. Škody na majetku byly ohromné. Přesto se situace obyvatel sociálně vyloučených oblastí nijak podstatně nezlepšila. Pokračovalo to násilím a nepokoji v srpnu 2011 v Londýně. Výbuch vzdoru sociálně vyloučených trval několik týdnů. Škody se pohybovaly v miliardách liber. Následoval Stockholm na jaře 2013. Opět hořela auta, ničení majetku bylo na denním pořádku. Došlo kromě zranění i na ztrátám na životech. Přesto nepřichází žádné zásadní řešení sociálních problémů. Sociálně vyloučených lokalit přibývá. Také v Česku se od roku 2006, tedy v období pravicových vlád, počet sociálně vyloučených lokalit zvýšil na dvojnásobek. Takových míst je u nás už více než 600 a žije tam téměř 120 tisíc lidí. To, kdy i z těchto čtvrtí přijde násilí a nepokoje, je jen otázkou času.

Chudoba a ztráta naděje na lepší budoucnost je vždy nebezpečná. Byla to chudoba, která přivedla na svět ty nejhorší totalitní režimy. Bolševismus v Rusku v době první světové války. Fašismus v Itálii po konci první světové války a Nacismus v Německu v období hospodářské krize v 30.letech minulého století. A svět se od té doby příliš nepoučil. V současné době dochází k nebezpečnému jevu. Ti nejbohatší stále více bohatnou, na druhé straně stále více a více lidí upadá do chudoby. Situace nepříjemně připomíná situaci ve Francii před vypuknutím Velké francouzské revoluce. Většina bohatství celé země se koncentrovala v rukou malého množství lidí. Možná nás cosi podobného čeká v globálním měřítku.

Zatímco chudý člověk má stále možnost nějakým způsobem se identifikovat se svým národem, státem, jazykem, historii a kulturou, zkrátka kořeny své země, děti imigrantů tuto šanci ztrácí. Ač občanstvím Francouzi narození ve Francii, necítí se být skutečnými občany. Okolí jim dává najevo, že jsou jen cizinci ve vlastní zemi, občané druhé kategorie. Nejsou tedy Francouzi, ale už také nejsou Araby, Alžířany, Maročany, Tunisany, Senegalci jako jejich rodiče či prarodiče. Nemohou se obrátit na své národní kořeny, protože žádné nemají. Co jim zbývá? Víra jejich předků. Jenže většinová společnost útočí i na to jediné co mají. Na jejich víru. Uráží ji, zesměšňují, napadají ji.

Nejen, že většinová společnost bere těmto svým občanům jejich budoucnost, naději a důstojnost. Bere jim i jejich víru. Ti muslimové, kteří dodržují přísné morální pravidla islámu jsou podezíráni, napadáni a uráženi jako teroristé, zabijáci a nebezpečí. Lidé, kteří o islámu nic neví, přesvědčují hluboce věřící muslimy, kteří žijí v míru, že správný muslim má nenávidět nevěřící a vraždit je. Jinak prý není dobrý muslim. Asi není divu, že tato nenávist vyvolává další nenávist. A chudí, zejména mladí lidé bez naděje na lepší budoucnost ze sociálně vyloučených oblastí jsou ideálními kandidáty pro fanatiky z řad Islamistů na sebevražedné útočníky. Člověk, který nemá žádnou naději na důstojný život je prostě snadněji zmanipulovatelný.

Ten kdo nemá co ztratit se nechá přesvědčit, že za jeho mizerný život mohou ti, co jej zesměšňují, ti kteří jím opovrhují, ti kteří jej nepovažují za rovnoprávného člověka, ti kteří se cítí být nadřazeni. A že je třeba je zabít. Protože si nic jiného nezaslouží. Není to vůbec otázka náboženství. Útočník z Nice nebyl žádný muslim. Bral drogy, pil, jedl vepřové, nepraktikoval islám. Korán zjevně ani nečetl. Vjel do anonymní masy lidí a bylo mu jedno koho zabije. Mezi jeho oběťmi bylo také mnoho skutečně věřících muslimů. Kteří nikomu v životě neublížili. V souladu s morálními zásadami své víry. Zabila je stejná nenávist a zloba, která dokonale spojuje extremisty z tzv.Islámského státu s jejich skutečnými ideovými spojenci z řad těch různých, fanatických členů Bloků proti Islámu a Hnutí proti islamizaci Evropy. Nenávist a zlo totiž je tím hlavním důvodem teroru a násilí. Ať už z jedné či druhé strany.

A sociální vyloučení. Opuštění správné a dobře fungující koncepce sociálního státu vedla k současné eskalaci násilí. Sobectví a bezohlednost jako životní styl vyvolávají násilí a nenávist. Akce vyvolává reakci. Vezměte lidem naději a zbude jim jen zloba. Neoliberální fráze o tom, že každý se má starat především o sebe v tomto případě jaksi nefunguje. Jako většina těchto frází. Ona totiž společnost existuje. Byť známá představitelka neoliberalismu a hokynářova dcera Maggie tvrdila opak. Čas jí nedal za pravdu.

Autor: Jaroslav Janota | neděle 17.7.2016 10:31 | karma článku: 17.80 | přečteno: 883x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.55 | Přečteno: 123100 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.61 | Přečteno: 10120 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 29.94 | Přečteno: 3177 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 27.72 | Přečteno: 1445 |

Další články z rubriky Společnost

Aleš Kubíček

Bratříčku zavírej vrátka

Tato noc sic bude krátká, ale berme to s humorem. Za minulého režimu byl vtip, že Rusové mají dvě armády, bojovnou a válečnou. Válečná se válí v Československu, bojovná se bojí u čínských hranic. Amíci to vylepšili, ti mají tři.

25.3.2017 v 20:00 | Karma článku: 26.14 | Přečteno: 1078 | Diskuse

Ivo Cerman

Casanova věřil v Boha, ale trochu jinak....

Ve chvíli všeobecného úpadku evropských hodnot nás může zachránit jen filozofie člověka, který to s láskou myslel vážně...

25.3.2017 v 19:28 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 211 | Diskuse

Pavla Gomba

Velký úklid po africku

„Tady jsou lopaty, ty si můžeš vzít kolečko,“ rozděluje práci chlapík v triku a kostkovaných šortkách. Pomalu se z obou stran ulice scházejí lidé, aby taky přiložili ruku k dílu. Žádný div: poslední sobota v měsíci

25.3.2017 v 19:16 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 613 | Diskuse

Jan Dvořák

Rozloučení s kardinálem bez obvyklých „celebrit“

Kdo z různých důvodů nevážil cestu na poslední rozloučení s kardinálem Vlkem do katedrály sv. Víta, mohl se loučit zprostředkovaně, prostřednictvím přenosu České televize.

25.3.2017 v 19:02 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 454 | Diskuse

Luděk Mazurek

Římské prohlášení 25.3.2017 – cár papíru plný lží a nesmyslů!

Může papír sepsaný a podepsaný několika mocnými jedinci změnit skutečnou realitu? Může začít voda téct do kopce? Stále ještě platí, že poručíme větru dešti? Něčemu takovému mohou věřit a radovat se snad jen blázni!

25.3.2017 v 15:47 | Karma článku: 43.57 | Přečteno: 2426 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 39.70 Průměrná čtenost 2164

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.