Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč zdravím řidiče autobusů?

12. 07. 2016 21:12:06
Hlavně proto, že mne rodiče učili, že když někam vejdu mám pozdravit. Ale také proto, že si těžké práce řidičů autobusů hluboce vážím. Už jen proto, že jako člověk, který nikdy nevlastnil řidičák jsem závislý na veřejné dopravě.
Ne, že bych se v mládí o získání řidičáku nepokoušel. Absolvoval jsem asi deset jízd, testy jsem také zvládal velmi dobře. Ale měl jsem malý úraz a se sádrou na pravé noze se plyn a brzda ovládá obtížně. Takže jsem kurz přerušil a už jsem se k dokončení nevrátil. Vzhledem k tomu jak hrozný řidič jsem byl, to velmi prospělo bezpečnosti na našich silnicích.

V dobách bolševismu nebyla veřejná doprava zrovna příliš spolehlivým způsobem cestování. Ostatně nic tehdy nebylo příliš spolehlivé. Navíc od malička jsem neměl autobus zrovna v lásce. Trpěl jsem celé dětství kinetózou. Možná to bylo způsobena tím, že místo v sanitce, jsem se do místa svého narození dostal autobusem a trolejbusem. Těsně před narozením to asi nebylo příliš vhodné. Zkrátka se mi dělalo v autobuse nevolno a můj nezbytný společník na cesty byl Kinedryl. Tedy pilulky určené proti nevolnosti v dopravních prostředcích. Pamětníci ví o čem mluvím. Naštěstí jsem nejezdil na větší vzdálenost. Do okresním města to bylo 12 kilometrů a do mého rodného města asi 15 kilometrů. Problém trochu nastal při školních výletech. Kinedryl měl dost nepříjemný vedlejší účinek. Způsobovala silnou ospalost. Takže jsem si později pobyt v místě výletu moc neužil.

V době mého mládí nebyla doprava na silnicích ani zdaleka tak hustá jako dnes. Za to silnice byly ještě v horším stavu než dnes. Povolání řidiče autobusu nebylo nějak extra dobře placené už tenkrát. Ale to nebylo skoro žádné povolání. A nebezpečí hrozilo spíše z těch špatných silnic. Určitě více než od jiných účastníků provozu. Samozřejmě existovala jiná rizika. Například nebylo nijak zvláštní potkat na silnici vojenskou techniku. Včetně ruských nákladních vozidel, obrněných transportérů či dokonce tanků. A řidiči těchto vozidel pocházející z ruských stepí nebyli příliš zvyklí pohybovat se bezpečně na silnicích ve střední Evropě. Někteří stále zapomínají, že od roku 1968 do roku 1991 byla tato země okupována vojsky s velením v Moskvě. A nebo by v horším případě chtěli zase ty časy vrátit.

Řidičem autobusu sice bylo možné se stát až od 21 let. Ale existovaly výjimky. Mnozí výborní řidiči získali skvělou praxi v rámci vojenské základní služby. Někteří řidiči vojenských autobusů dokázali za ty necelé dva roky ujet i 70 tisíc kilometrů po celém Československu. To už byla slušná praxe a doporučení pro budoucího zaměstnavatele.Vzpomínám na dobu, kdy se řidič věnoval jen řízení a komunikaci s cestujícími, prodej jízdenek a manipulaci s hotovostí obstarával průvodčí. Jsem už asi fakt starý.

Řidič autobusu má i dnes opravdu náročné povolání. Nejen, že se musí s tak dlouhým vozidlem bezpečně pohybovat v silničním provozu. Ale také má osobní odpovědnost za těch několik desítek cestujících za svými zády. Přitom v kabině autobusu není zrovna příliš chráněn v případě nehody. Vzpomínám na nehodu z roku 1987. Tehdy došlo k nehodě někde blízko Napajedel. Zkušený řidič autobusu pan Chaloupka, původem z Bílovic, se do poslední chvíle snažil nehodě vyhnout. Podařilo se mu dosáhnout toho, že žádný z cestujících nebyl nijak těžce zraněn. Bohužel on sám při nehodě zahynul. Při tom měl jen pár měsíců do odchodu do důchodu. Můj otec s ním jezdíval do práce více než deset let. Toto povolání je opravdu nebezpečné.

A je smutné, že v současné době není tato profese ohodnocena tak jak by měla být. Řidič autobusu má v současnosti odpovědnost jako pilot dopravního letadla a při tom jeho plat je pomalu na úrovni uklízečky. Není proto divu, že průměrný věk řidičů autobusů se neustále zvyšuje. Mladé řidiče toto povolání neláká. Řidičák skupiny D je drahý. Za volantem kamionu či nákladního vozu si mladý řidič vydělá víc peněz. Takže u řízení autobusu zůstávají pouze nadšenci. Samozřejmě jako v každé profesi i tady se občas najde nějaký ten arogantní řiditel autobusu, který se chová jako buran, je kyselý jako prdel a dokáže spoustě cestujících zkazit den už po ránu. Ale to je vzácná výjimka. Za ta léta jsem měl možnost poznat desítky milých a příjemných řidičů. A na setkání s většinou z nich se člověk opravdu těší. Ti dokáží člověku naopak i špatný den zlepšit. Přitom i mezi cestujícími se najde spousta takových, jejichž chování je hrozné. A je neuvěřitelné, že i při tak těžké práci, náročných podmínkách, silnému provozu a pochopitelné únavě, si tito skvělí lidé najdou čas na pozdrav, obyčejný úsměv a pár hezkých slov se svými pasažéry.

A proto s úctou a uznáním zdravim řidiče autobusů. Zkrátka si respekt opravdu zaslouží. Nejen za své řidičské umění, ale i za osobní přístup a vlídnost. Snad to pochopí i jejich zaměstnavatelé a najdou prostředky na zvýšení platů těchto řidičských profesionálů a výborných, obětavých lidí.
Autor: Jaroslav Janota | úterý 12.7.2016 21:12 | karma článku: 24.21 | přečteno: 925x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.56 | Přečteno: 124322 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.75 | Přečteno: 10257 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 3228 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 28.05 | Přečteno: 1462 |

Další články z rubriky Zlín

Šárka Podhányiová

Jak jsme věřili "dží pí esce"

V dnešní době moudré techniky, kdy stačí zapnout aplikaci od v oboru daných vývojářů, mnohdy vypínáme vlastní mozek daný pro změnu vývojem existenčním.

13.3.2017 v 8:18 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 535 | Diskuse

Jiří Křivánek

Neveselá jízda

Před vánoci jsem jel trolejbusem, který svou jízdou připomínal styl, "brzda- plyn" a běda, jak si bude někdo stěžovat Za volantem seděla žena, krásná, zajímavá, naštvaná, vlastně ne, byla pořádně nas...., nešťastná a zoufalá.

12.2.2017 v 11:53 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 444 | Diskuse

Šárka Podhányiová

Když přijdou esesáci...

"Wo sind?!" Křičí na ni jeden z vojáků. "Sag ́s mir!" Burácí a vztekle ji přirazí ke stěně. Ona mu sice rozumí, ale neví. Neví KDE JSOU...! Voják zasyčí jako jedovatý had: "Letzte Mal! WO SIND?!"

8.2.2017 v 8:02 | Karma článku: 36.23 | Přečteno: 3605 | Diskuse

Šárka Podhányiová

Milá Žanetko...

Možná dnes tématicky trochu odbočím, ale i tak bych TO ráda napsala. TO poděkování za všechno TO, co pro nás jedna z maminek dělá....

6.2.2017 v 8:38 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 442 | Diskuse

Jaroslav Kašík

Já, Baťa.

Na fenomenální české podnikatele první poloviny minulého století Tomáše a Jana Antonína Baťu se nezapomíná. Vzpomněl jsem si i já, když jsem na plakátě četl program Zlínského divadla.

22.1.2017 v 8:39 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 349 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2175

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.