Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Silniční cyklistika je nejnudnějším sportem

8. 07. 2016 10:12:48
Alespoň z mého pohledu. Tedy hlavně ta profesionální, silniční cyklistika. Zejména etapové závody. Nechápu proč toto hloupé divadlo tak fascinuje davy?
Slavná Tour de France je nejen každým rokem nudnější, ale profesionální cyklistika je jedním z nejšpinavějších sportovních odvětví na světě. Je otázka zdali se v posledních dvaceti letech našel mezi lídry jednotlivých profesionálních stájí, alespoň jeden cyklista, který by pravidelně neužíval doping? Ale i když vynecháme problém s dopingem je samotná podstata profesionální cyklistiky mírně řečeno zvrácená. Existuje několik profesionálních, cyklistických stájí. Každá z nich má jednoho špičkového cyklistu jako lídra týmu. A zbytek cyklistů v týmu je najat na práci pro úspěch tohoto lídra. Tito průměrní cyklisté jsou určeni jen k uspokojení potřeb vedoucího jezdce. Jejich vlastní ambice či schopnosti jsou naprosto nepodstatné. Taková sorta sloužících lokajů. Ostatně už jejich běžné pojmenování v pelotonu jako "nosiči vody" či "domestikové", hovoří myslím za vše. Na Tour nám tak startuje nějakých dvacet cyklistů a asi dvě stě bezvýznamných, sloužících nosičů vody. Určených jako servis pro lídra své stáje.

Oni nezávodí. Jejich úkolem je pomáhat lídrovi k dosažení úspěchu. Tito profesionální mezci jsou najati majitelem stáje a jejich jediný úkol je důsledně plnit pokyny majitele. Závodí těch dvacet lídrů. Hlídají se navzájem a zbytek startovního pole je tam jen do počtu. Když se nějaký domestik utrhne ze řetězu, je zbytkem pelotonu umravněn. Takový blázen se nechá jet třeba 200 kilometrů v samostatném úniku. Poté peloton přidá a troufalce snadno dojede. Pár kilometrů před cílem. Nebo někdy jen pár set metrů. Aby dotyčnému ukázali, kde je jeho místo ve společnosti. Zejména rovinaté etapy na Tour jsou ztělesněním absolutní nudy. Peloton jede přes 200 kilometrů pohromadě pár hodin v podstatě vycházkovým tempem něco přes 30 kilometrů za hodinu, aby si to sprinteři jednotlivých stájí rozdali na poslední 200 metrech o vítězství. Kdyby těch 200 kilometrů před tím vynechali, tak by se nic nestalo.

Samozřejmě na Tour, ale rozhodují kopce. Takže cyklisté musí vyjet několik kopců až do nadmořské výšky nad 2 tisíce metrů nad mořem. A tady většinou vítězí ten lídr, který si s nutnou pomocí realizačního týmu své stáje vzal nejsilnější doping. Nemusí to být nutně doping nezjistitelný. Jak ukázala causa Armstrong někdy stačí mít jen specifické podmínky. Nadstandardní zacházení ze strany pořadatelů. Když víte, kdy přesně se na odběr dostaví antidopingoví komisaři není nic snazšího než se připravit tak, aby nic podstatného nezjistili. Či mít kvalitní spolupráci mezi těmi, kdo vzorky testují. Občas se nějaký ten vzorek záhadně ztratí. Či se u pozitivního vzorku ztratí popisek, takže se najednou neví, kdo byl jeho dárcem a tak dále. Možností je spousta.

Samozřejmě děje se to už dlouho i v jiných sportech. Nicméně například v atletice je ten u koho se zjistí doping diskvalifikován, je mu i zpětně odebrán výsledek a medaile a získává je ten další v pořadí. Nikoliv, však v profesionální cyklistice. Jmenovitě na Tour de France. Tento závod po vyřazení Armstrong přišel hned v sedmi ročnících o vítěze. Ale trofej pro vítěze nedostal automaticky další v pořadí. Proč? Inu, protože další cyklisté v pořadí jako Ullrich, Vinokurov či Basso byli později usvědčeni z braní dopingu. A tak mezi lety 1999-2005 nemá tento závod žádného, oficiálního vítěze. Jinými slovy každý tento rok v červenci pár set cyklistů ujelo pár tisíc kilometrů, davy byly nadšené a žádný vítěz nebyl. Dokáže nějaký jiný sport vykázat ještě zbytečněj strávený čas?

Kdyby ta parta cyklistických, chemických vyhoněnců šlapáním aspoň vyráběla elektrický proud bylo by to společensky užitečnější. Dle mého skromného mínění je opravdu profesionální, silniční, etapová cyklistika tím nejnudnějším a nejtrapnějším sportem na světě. I když takový běh na lyžích na 50 kilometrů s hromadným startem se svým nudným průběhem, kdy se lyžaři drží celou trať pohromadě a rozdají si to ve sprintu v posledních 200 metrech začíná cyklistice nebezpečně podobat. Snad se další sporty nebudou touto hrůzou inspirovat.
Autor: Jaroslav Janota | pátek 8.7.2016 10:12 | karma článku: 27.96 | přečteno: 1590x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.56 | Přečteno: 124322 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.75 | Přečteno: 10257 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 3228 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 28.05 | Přečteno: 1462 |

Další články z rubriky Sport

Lubomír Stejskal

Jak Finiš zařídil finiš (z říše snů)

Byl to velký fotbalový den. Protože když se hraje finále poháru, je to pro část fanoušků velký fotbalový den. Tentokrát ale výsledek bytostně nezajímal příznivce pouze dvou, ale hned tří klubů.

26.5.2017 v 9:15 | Karma článku: 3.40 | Přečteno: 102 | Diskuse

Ladislav Dvořák

S českým hokejem to jde z kopce. Opravdu?

V posledních několika dnech se o tom hodně píše, ztrácíme pozice, český hokej zažívá dobu temna, příští rok budeme hrát o sestup....

24.5.2017 v 15:03 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 749 | Diskuse

Daniel Barták

Specialisté kontra desetibojaři. Do klece se už nedá jen odskočit!

Porovnávání stylů stálo u vzniku dnešního MMA. Ze začátku, když se tomu ještě říkalo Vale Tudo, zápasili proti sobě zástupci Karate, Juda, Kick boxu, Brazilského jiu-jitsu a tak dále a tak dále.

24.5.2017 v 7:07 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 235 | Diskuse

Stisk

Živím se triatlonem a žiji si tak svůj sen, říká nejlepší český Ironman Vabroušek

Ironman je nejdelší triatlonovou disciplínou, které v České republice už řadu let kraluje jediný muž. Petru Vabrouškovi bude letos čtyřicet čtyři a v soutěžích už dvě dekády nepřestává triumfovat.

23.5.2017 v 15:45 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 141 | Diskuse

Josef Nožička

Pět let bez medaile, aneb proč nám hokejový svět stále utíká?

Mistrovství světa v hokeji, které letos společně pořádaly Německo a Francie, je minulostí. A čeští hokejisté se z něj opět vrací bez medaile.

21.5.2017 v 20:10 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 1316 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2175

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.