David Cameron - rytíř smutné postavy

Britští voliči rozhodli v referendu o odchodu Velké Británie z Evropské Unie. Na počátku i na smutném konci celého příběhu stojí jediný člověk. Předseda pravicové konzervativní strany David Cameron.   

Byl to právě on, kdo se rozhodl získat větší vliv pro své křídlo ve straně a udělal hloupé, populistické gesto. Před volbami neprozřetelně slíbil voličům referendum o setrvání země v EU. Dá se říct, že toto gesto směřovalo spíše do řad členů vlastní strany. Tedy euroskeptického křídla Konzervativců. Cameron považoval toto všelidové hlasování spíše za bezvýznamnou formalitu, která měla potvrdit výsostné postavení jeho samotného, jakož i eurooptimistického křídla jeho strany. A definitivně umlčet jeho kritiky z vlastních řad. 

Myslím, že i on sám si dnes možná uvědomuje, že vsadit do hry o vliv ve straně osud celé země, bylo krajně neodpovědné. Referendum jako nástroj přímé demokracie je totiž velmi nevyzpytatelné. Člověk by řekl, že politik konzervativního typu se bude širokým obloukem vyhýbat populistickým gestům jako je vyhlašování plebiscitu. Jenže David Cameron roztočil populistické, politické mlýny. A tyto mlýny jej dokonale semlely. Pokud se jeho příběh stane alespoň odstrašujícím příkladem pro jiné politiky bude to mít alespoň nějaký smysl. Bohužel pro běžného Brita to bude draze vykoupená zkušenost. A nezáleží vůbec na tom, jak v referendu rozhodoval.  

Dnes totiž vůbec nejde o to co se stalo v průběhu kampaně před hlasováním. Nic není staršího než včerejší noviny. Je už zbytečné řešit, zda agresivní kampaň zastánců exitu měla za následek tragickou smrt poslankyně Jo Cox. Je zbytečné poukazovat na to, že údaj o 350 milionech liber placených Británií do pokladny EU týdně byla lež. I když lež dobře zabalená do převleku polopravdy či neúplné informace. Více než polovinu z této částky totiž dostává Británie zpět. Z čistě matematického hlediska tedy nejde tuto částku použít do zdravotnického systému jak tvrdili zastánci vystoupení. Znamenalo by to totiž zastavení všech projektů financovaných z těchto vrácených peněz po celé zemi. Byla to chyba, jak řekl "soudruh" Nigel Farage. Připomnělo mi to chybu, kterou udělal jiný soudruh jménem Klement Gottwald, když před volbami v roce 1946 sliboval voličům, že nebude zakládat zemědělská družstva podle sovětského vzoru. Jenže po volbách, kdy už měl hlasy voličů jim oznámil, že to byla fakt chyba. Slovy jeho mentálního pokračovatele Farage, sorry! Je zbytečné se rozčilovat nad tím, že i když populista Nigel o této chybě věděl už před volbou, že se o ní zapomněl zmínit voličům, aby se mohli rozhodnout kvalifikovaně.  

A je naprosto zbytečné upozorňovat na jistou intelektuální nesmělost některých voličů, kteří se o to, co vystoupení z Unie bude pro ně konkrétně znamenat, začali zajímat až po skončení hlasování. Většina rozumných voličů totiž vezme hlavu do dlaní, přemýšlí a potom volí. Jiní nejdříve volí a potom se chytají za hlavu, cože to vlastně provedli. Není nutné upozorňovat na hloupost některých volených politiků například z Cornwallu, kteří se nechali přesvědčit příznivci opuštění EU, že i poté kdy Británie nebude členem budou dostávat z Bruselu dotace ve stejné výši jako doposud. Inu, jaký politik, takový volič a obráceně. Není nutné upozorňovat na kolik už toto rozhodnutí britské občany a daňové poplatníky přišlo. Některé prameny uvádí částku ve výši až několika stovek miliard liber! To jsou platby Británie do pokladny EU za několik posledních desetiletí. Ale pozdě bycha honit.  

Ale vraťme se k tomu, kdo tento kolotoč uvedl do provozu. A kdo díky němu vypadnul z kola ven. David Cameron jistě vstoupí do dějin své země. Ovšem způsobem, kterým se tam asi zapsat nechtěl. Připomněl mi premiéra Chamberlaina, který si myslel, že jeden papír s podpisem diktátora zachrání jeho zemi před válkou. Připomněl mi československé bolševiky Reicina a Slánského, kteří roztočili kola politických, inscenovaných monstrprocesů, aby sami skončili na stejném popravišti jako jejich oběti. Evropská Unie vystoupení Velké Británie z jejich řad přežije bez větších potíží. Ale jak už jsem psal před více než rokem vypadá to, že výsledek tohoto referenda nepřežije samotná Velká Británie. Tedy v podobě jako ji známe dnes. Nejspíše se z ní totiž stane Británie menší. A to o hodně velký kus. Nejen voliči na Gibraltaru, ve Skotsku a Severním Irsku totiž už nebudou chtít být závislí na hlasech arogantních, většinových Angličanů. Vypadá to totiž, že samotná Británie může přijít i o vlastní hlavní město Londýn. Co by zbylo? David Cameron se tak zapíše do dějin, protože jeho zbrklé rozhodnutí přispělo k proměně bývalé velmoci v průměrného trpaslíka. Vedou se spekulace, která země provede hlasováním exit z EU jako další. Nevím. Co vím jistě je, že jako první bude následovat Scotexit z Británie.