Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Večer, kdy se narodil revolucionář

24. 12. 2015 0:21:49
Nadešel čas, kdy spousta lidí oslaví narození jednoho revolucionáře. Stalo se to prý už před více než dvěma tisíci lety.
Každý ten příběh zná. Na sčítání lidu přijela do Betléma jedna chudá rodina. Pár dní po zimním slunovratu. Hotely byly narvaný. Peněz také nebylo moc. A ceny nabídky ubytování se zvyšovaly v souladu se stoupající poptávkou. Navíc už tehdy někteří razili heslo, že o peníze jde až v první řadě. Člověk potom vezme zavděk i ubytováním ve chlévě.

A tak se mezi oslem a volem narodil jeden malý revolucionář. Samozřejmě nebyl to revolucionář jak si jej představují romantici 21.století. Neřítil se v čele ozbrojeného davu při útoku na Bastilu. Ani neobsazoval Zimní palác. Vyhnul se tak potřebě následného porevolučního teroru. Ostatně vraždění neviňátek se rozpoutalo brzy po jeho narození. Sotva se člověk narodí, dostane něco do začátku od třech králů a už je z něj i celé jeho rodiny ilegální uprchlík.

Ještě štěstí, že na egyptské hranici tehdy nestál bezpečnostní plot z ostnatého drátu a azylová politika tehdejší egyptské vlády byla docela benevolentní i k těmto uprchlíkům. Samozřejmě jistě by se i v tehdejší době našli tmáři, kteří by neváhali demonstrovat proti nebezpečným uprchlíkům a teroristům skrývajícím se v rodině našeho malého revolucionáře. Konec konců za vraždění krále Heroda mohl zejména Josef a Marie, měli si udělat pořádek ve své zemi a neobtěžovat své sousedy. Egyptští zloseři měli i tehdy svých starostí dost, na vlastní děti museli sbírat víčka, ilegální imigranti zejména malý Ježíš byli potencionální nebezpečí, a vůbec když egyptským dobroserům bylo těch uprchlíků líto měli si je vzít domů.

Skutečnou zbraní našeho revolucionáře byla myšlenka. Jak známo nejnebezpečnější zbraň na této planetě. Když se totiž tato myšlenka rozšíří rychlostí epidemie mezi dostatečný počet myslících lidí, stává se z ní zbraň hromadného ničení. Dokáže zničit starý, konzervativní řád rychleji než by to zvládly celé po zuby ozbrojené armády.

Co se s naším revolucionářem dělo v dalších zhruba 33 letech příliš nevíme. Vyučil se patrně na tesaře. Ale povolání svého otce zřejmě dlouho nevykonával. Místo, aby se přizpůsobil a zařadil do tehdejší společnosti a poctivě pracoval, neboť práce jak známo osvobozuje, dělal samé potíže. Místo, aby studoval něco užitečného a snažil se uplatnit v oborech, které mají budoucnost, flákal se po ulicích, vyhýbal se poctivé práci spolu se skupinou dalších nepřizpůsobivých občanů. A to už vůbec nemluvím o jeho hippiesáckém vzezření. Dlouhé vlasy a vousy. Zkrátka už na první pohled podezřelé individuum.

Místo, aby se slušně ostříhal a oholil. Ucházel se o nějaké slušné místo na manažerské pozici v byznysu či vystudoval práva, případně si hledal uplatnění ve státní správě. To on ne. Naopak šířil kolem sebe nebezpečné myšlenky. Byly to jasné bláboly. Samá pravda a láska. Odpouštění a pokora. Místo staré, dobré a osvědčené odplaty ve stylu oko za oko, začal hlásat cosi o nastavení druhé tváře. A vrcholem bylo, když zaútočil na ekonomickou podstatu tehdejší církve a vyhnal penězoměnce z božího chrámu. Přitom to byli jen poctiví, pracovití, vzdělaní a schopní podnikatelé. Zkrátka sůl země.

Tolik se protivil tehdejšímu většinovému a tedy veskrze správnému názoru, že nemohl dopadnout dobře. Vždyť už od jeho narození bylo zřejmé, že ten kluk roste pro šibenici. Takový nepřizpůsobivý asociál a vlastizrádce nakonec skončil mezi dalšími dvěma darebáky přibitý na kříži. Za hlasitých ovací přihlížejícího davu. Ctihodných přizpůsobivých občanů, výkvětu společnosti, obhájců konzervativních a patrně také tehdejších rodinných hodnot. Zkrátka dostal co si zasloužil.

Jenže jeho radikální názory se začaly nebezpečně šířit a ohrožovat společenský status quo. Naštěstí jako u každé víry se vždy najde někdo, kdo si nové učení předělá k obrazu svému. Takže jeden římský císař o pár set let později udělal z učení našeho revolucionáře oficiální náboženství. Místo, aby pokračoval v krmení lvů křesťany, udělal z nich státní úředníky, kteří krmili kriminály vyznavači starých římských, nemoderních bohů. A z radikálních názorů udělal konzervativní hodnoty. Z původní etiky udělal politickou ideologii za účelem získávání a shromažďování moci, majetku a k ovládání lidí. Tedy nic nového pod sluncem. Stalo se to vírám v bohy před tím i potom. Tak to na světě chodí.

Naštěstí ozvěny etického poselství našeho mladého revolucionáře se tak úplně neztratily. Kdo dobře hledá najde je i v nánosu pozdějších naplavenin. Co si ale mnozí lidé v dnešní večer připomenou není zrození člověka či božího syna. Ani zrození revolucionáře. Je to zrození naděje. Abych parafrázoval text pana Marka Ebena. Naděje, že světlo jednou přijde i do našeho chlíva.

Autor: Jaroslav Janota | čtvrtek 24.12.2015 0:21 | karma článku: 11.06 | přečteno: 254x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.55 | Přečteno: 123100 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.61 | Přečteno: 10120 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 29.94 | Přečteno: 3177 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 27.72 | Přečteno: 1445 |

Další články z rubriky Společnost

Aleš Kubíček

Bratříčku zavírej vrátka

Tato noc sic bude krátká, ale berme to s humorem. Za minulého režimu byl vtip, že Rusové mají dvě armády, bojovnou a válečnou. Válečná se válí v Československu, bojovná se bojí u čínských hranic. Amíci to vylepšili, ti mají tři.

25.3.2017 v 20:00 | Karma článku: 26.14 | Přečteno: 1078 | Diskuse

Ivo Cerman

Casanova věřil v Boha, ale trochu jinak....

Ve chvíli všeobecného úpadku evropských hodnot nás může zachránit jen filozofie člověka, který to s láskou myslel vážně...

25.3.2017 v 19:28 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 211 | Diskuse

Pavla Gomba

Velký úklid po africku

„Tady jsou lopaty, ty si můžeš vzít kolečko,“ rozděluje práci chlapík v triku a kostkovaných šortkách. Pomalu se z obou stran ulice scházejí lidé, aby taky přiložili ruku k dílu. Žádný div: poslední sobota v měsíci

25.3.2017 v 19:16 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 613 | Diskuse

Jan Dvořák

Rozloučení s kardinálem bez obvyklých „celebrit“

Kdo z různých důvodů nevážil cestu na poslední rozloučení s kardinálem Vlkem do katedrály sv. Víta, mohl se loučit zprostředkovaně, prostřednictvím přenosu České televize.

25.3.2017 v 19:02 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 454 | Diskuse

Luděk Mazurek

Římské prohlášení 25.3.2017 – cár papíru plný lží a nesmyslů!

Může papír sepsaný a podepsaný několika mocnými jedinci změnit skutečnou realitu? Může začít voda téct do kopce? Stále ještě platí, že poručíme větru dešti? Něčemu takovému mohou věřit a radovat se snad jen blázni!

25.3.2017 v 15:47 | Karma článku: 43.55 | Přečteno: 2426 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 39.70 Průměrná čtenost 2164

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.