Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Všem sluníčkářům s úctou

21. 12. 2015 21:08:00
Chtěl bych vyjádřit úctu všem českým sluníčkářům, pravdoláskařům, havloidům, xenofilům, dobroserům, zkrátka všem slušným lidem této země.

Není lehké v tomto státě zastávat principy humanismu na kterých před téměř sto lety vznikla uprostřed Evropy národnostně a kulturně pestrá a různorodá Československá republika. Přesto se stále najde nemálo občanů této země, kteří svým chováním navazují na dobré tradice velkých českých osobností 20.století. Odkaz velkých humanistů jako byl Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek, Jan Patočka či Václav Havel žije i dnes.

Mám hlubokou úctu k těm, kteří se i v dnešní pohnuté době dokáží chovat slušně a pomáhat lidem v nouzi bez ohledu na jejich věk, barvu pleti, národnost, původ či náboženské vyznání. Tyto atributy odlišnosti zkrátka pro žádného českého sluníčkáře nejsou ani zdaleka tak důležité jako to co mají s lidmi v nouzi společného. Zejména fakt, že všichni jsme lidé a společně obýváme tuto malou planetu je tou jedinou podstatnou motivací.

Jsem rád, že slušní lidé tohoto státu nepodléhají špatným zvykům z dob bolševismu. Jedna česká humanitární organizace nese krásný název Člověk v tísni. Jednoduchý a výstižný název. Členové této organizace pomáhají lidem v tísni. Nezajímá je, odkud lidé nacházející se momentálně v tísni pochází, jaké jsou národnosti, barvy pleti, náboženského vyznání či politické příslušnosti. To jediné podstatné je, že jsou to lidé a že jsou v tísni. Kádrování tak populární z dob bolševismu nechávají tito humanisté v referátu početné skupiny českých tmářů, lhářů, xenofobů, paranoiků, vyznavačů nenávisti, zloserů či jiných "realistů".

Žádný skutečný humanista si nemůže dovolit luxus předběžné kádrovat adresáty své pomoci. Vybírat si mezi lidmi nacházejícími se prokazatelně v tísni ty, kteří si pomoc zaslouží více než jiní, protože mají ten správný původ, barvu pleti, národnost či náboženské vyznání. Zkrátka ty, kteří jsou si tak nějak po bolševicku, rovnější mezi rovnými. U obětí přírodních katastrof se také žádný skutečný humanista neptá, kdo jsou lidé, kteří byli postiženi. Jestli to nejsou také zloději, lupiči, podvodníci či dokonce vrazi. Každému zkrátka musí stačit, že to jsou lidé. Lidé jako my. Lidé, kteří jsou, ne vlastním přičiněním, v tísni. Lidé, kteří potřebují pomoc jiných lidí.

Jsem hrdý na ty desítky a stovky českých dobrovolníků, kteří nezištně pomáhají uprchlíkům. Tedy lidem v nouzi. Ať už to dělají v Řecku, Makedonii, Srbsku, Maďarsku, Slovinsku či v Praze na hlavním nádraží. Oni navazují na dobré tradice nejen českého humanismu. Právě oni, ač se velkohubě nezaštiťují obranou "evropských" hodnot, hájí právě ty celosvětové, univerzální hodnoty obsažené ve Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod. I když se navenek neohání ochranou křesťanských hodnot, dobře pochopili étos původního křesťanství. Než se z něj stala politická ideologie za účelem získávání moci a majetku. Tito sluníčkáři pochopili novozákonní příběh o milosrdném Samaritánovi. A svým jednáním na něj navázali.

A vždycky, když opouštím domov a vycházím do ulic doufám, že je kolem mne dost sluníčkářů. Protože, kdyby se mi stala nehoda a já na té ulici zůstal bezmocně ležet, vím, že by mi na pomoc nepřišel nikdo z českých tmářů, xenofobů či jiných "realistů". Protože ti by si jistě našli rychle nějaký ten reálný důvod proč se neobtěžovat s pomocí. A ty důvody slyšíme kolem sebe pořád. Jistě by podotkli, že dotyčný si za svoji nehodu může vlastně sám, že oni mají svých starostí dost, natož aby pomáhali cizím lidem, že kdoví zda ten ležící na ulici není nějaký asociál, vrah a terorista a tak dále.

Ve skutečnosti se, ale většina českých tmářů, kteří pohrdají sluníčkáři všeho druhu, v duchu modlí, aby pokud se také jim na ulici přihodí nějaká ta nehoda, šel někdo z těch pravdoláskařů kolem a pomohl jim. Protože dobře ví, že od svých realistických soudruhů a soukmenovců se žádné nezištné pomoci nedočkají.
Autor: Jaroslav Janota | pondělí 21.12.2015 21:08 | karma článku: 17.00 | přečteno: 1192x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.56 | Přečteno: 124576 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.75 | Přečteno: 10290 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 3238 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 28.05 | Přečteno: 1468 |

Další články z rubriky Společnost

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 423 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 5.73 | Přečteno: 99 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 321 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 979 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 109 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2179

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.