Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jeden den v životě malého,českého, paranoidního tmáře

28. 10. 2015 8:52:07
Vzpomínám na dobrou kampaň, která upozorňovala na každodenní obtíže pravicových extremistů v běžném životě. Co je to ale proti těžkostem s kterými se denně musí potýkat průměrný český tmář.

Už jen, když se ráno probudí zbrocen chladným potem. Zdála se mu strašlivá, noční můra. Jak stojí sám na maďarské hranici. Proti němu se řítí několika tisícový dav. Tvořený většinou syrskými, fotbalovými trenéry a jinými nebezpečnými typy. Navíc většina z nich svírá v náručí největší nebezpečí pro evropské kulturním hodnoty. Sedmileté teroristy chystající se řezat hlavy slušným, českým vlastencům. A náš tmář je na to sám. Nikde žádná neonacistka s kamerou. Žádná slušná naštvaná matka z Hnutí za lepší Maďarsko, která by pořádně zkopala ty usoplené parchanty. Či alespoň se pokusila nastavit statečně nohu tomu zákeřnému fotbalistovi s tím sedmiletým teroristou v náručí.

Ale den teprve začíná. Po snídani z národních surovin se vlastenec vydá do zaměstnání. Poté co vlastenec nasadí manželce a dceři pás cudnosti jako prevenci před téměř jistým znásilněním ze strany přistěhovalců, je třeba uzamknout obydlí. Nejdříve stáhnout ocelové okenice. Potom uzamknout pancéřové dveře. Majitelé rodinných bunkrů ještě musí uzamknout plot z ostnatého drátů, pustit do něj elektřinu, případně aktivovat minové pole či vypustit psy-strážce hranic. Nikdo přece nechce přijít unaven z práce a zjistit, že mu byt či dům obsadila banda imigrantů. Vždyť se to jak známo děje dnes a denně po celé Evropě. Jen ta zlotřilá media ovládaná sluníčkáři o tom záměrně neinformují. Ještě, že český vlastenecký, paranoik má k dispozici nezávislý informační kanál zvaný Oko můry. Ten už mu jasně řekne to, co si on sám už dávno myslí.

Následuje nastoupení do rodinného tanku a cesta do práce. Nejdříve je třeba zavést děti do bezpečné, národní školy. Za pětimetrovým plotem z ostnatého drátu se děti všech odstínů bílé, budou učit vlasteneckou výchovu spočívající ve zdůraznění zrůdnosti islámu a hlavně nebezpečí, které by mohlo nastat kdyby náhodou pravda a láska skutečně zvítězily nad lží a nenávistí. Takové odporné myšlence je třeba říct důrazné ne.

Poté pokračuje cesta do práce. Rodinný tank jezdí zásadně na červenou, neboť ví, že jde o trik xenofilů, jak narušit pozornost českého vlastence. Jde totiž o barvu karet, kterou havloidní kavárenští povaleči nenávistně ukazovali velkému guru, všech paranoidních vyznavačů národních hodnot, politicky nekorektnímu, tedy upřímnému a otevřenému, bojovníkovi proti imigrantům, muslimům a dalším hrozbám národní soudržnosti, Miloši Zemanovi. Nechť jej bůh-patron evropských hodnot, navěky ochraňuje před nebezpečnou lumpenkavárnou a jejími zlými a jedovatými výpary. Či zákeřnými viry šířenými z tohoto pravdoláskařského, toxického prostředí.

V zaměstnání český vlastenec poctivě pracuje pro blaho svých ostatních vlastenecky zaměřených členů stejného kmene. Ale i tady se musí mít malý, český tmář na velkém pozoru. K obědu či svačině je třeba zvolit vlastenecký pokrm. Především žádný kebab, jehož prodavači, jak známo, ze svých zisků financují teroristy. Také žádné barbarské košer či halal jídlo. Nehumánní způsoby zabíjení zvířat vlastenec nesnáší. Dává přednost produktům humánní, vlastenecké, české zabijačky, jako velký prezident českého nádora, pardon národa.

Cestou do rodinné pevnosti náš český tmář nejdříve seřve policistu. Ten totiž místo toho, aby se svými 719 kolegy pronásledoval na rakouské hranici čtyři nebezpečné uprchlíky, pronásleduje ne bezpečné ulici českého města nějakého bílého národovce, který právě vyloupil klenotnictví. Poté musí náš bdělý tmář nahlásit nekalé živly a případné maskované uprchlíky. Nejdříve partu bulharských stavebních dělníků, protože na první pohled působili nečesky. Pracovali. Potom skupinu beninských folklorních tanečníků, protože nebyli dost bílí. A na závěr romský pohřební průvod, protože byl fakt podezřelý.

Těžký je život českého hysterického tmáře. On sem jak známo žádné uprchlíky nezval. A také tu žádné nechce. Proto také uprchlíky mířící do Německa vytahuje násilím z vlaku. Neznačkuje je čísly jako dobytek, ale označuje je civilizovaně fixou jako v porodnici. Otravovat se s nějakými cizinci je totiž fakt porod. Potom je nezaveze do koncentračního tábora za ostnatým drátem jak tvrdí ti zlovolní sluníčkáři, ale prostě je jen koncentruje v táboře shodou okolností obehnaném ostnatým drátem, což je dost podstatný rozdíl. Stará se o ty darebáky pomalu jako o vlastní a naprosto nechápe co se těm běžencům furt nelíbí. Pořád si jen stěžují, místo, aby se chovali jako na návštěvě. I když je nikdo nezval a oni sem také nechtěli. Navíc každý správný čeký tmář moc dobře ví, že uprchlíci jsou nebezpeční hlavně z toho důvodu, že nemakají a berou českým, vlasteneckým tmářům práci.

Je zkrátka těžké žít život ve stálých obavách o osud národa a celé evropské civilizace permanentně ohrožované nejen zvenčí různými muslimy a cizinci, ale hlavně jejich domácími přívrženci islamofily, xenofily, sluníčkáři, havloidy, kavárenskými povalečí, zaprodanci Bruselu a strýčka Sama. Zkrátka těmi, co ještě nepochopili. že lidská práva a jejich dodržování ohrožuje stabilitu společnosti a samotnou existenci křesťanské Evropy. Proto bychom si měli vážit obětí, které nám přináší každý den malí, čeští tmáři a monokulturalisté!

Autor: Jaroslav Janota | středa 28.10.2015 8:52 | karma článku: 15.61 | přečteno: 807x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.56 | Přečteno: 124576 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.75 | Přečteno: 10290 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 3238 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 28.05 | Přečteno: 1468 |

Další články z rubriky Společnost

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 423 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 5.73 | Přečteno: 99 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 321 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 979 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 109 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2179

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.