Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Syrská reality show ještě po dvou letech

24. 09. 2015 9:42:59
Válka v Sýrii pokračuje. Trvá už čtyři roky. To co začalo jako běžný protest demokratické opozice proti diktátorovi Asadovi, končí všeobecným chaosem a humanitární katastrofou.

V utečeneckých táborech na území sousedních zemí už nežije jen pár set tisíc uprchlíků. Jsou jich miliony. Někteří tam už žijí léta. Děti nechodí do školy, dospělí nechodí do práce. Místo života jen přežívání. Bez budoucnosti, bez naděje. Zoufalí, bezmocní lidé žijící z humanitární pomoci. Odkázáni na milosrdenství jiných lidí.

Stalo se to, co se prostě stát muselo. Pár set tisíc uprchlíků se zvedlo a vydalo se na cestu. Tito lidé zkrátka odmítli čekat až přijde nějaké řešení jejich problému z hůry. Rozhodli se vzít svůj osud zpět do svých rukou. Raději riskovat život na cestě za svobodou, než pomalu umírat někde ve stanovém táboře v poušti.

Tito lidé se rozhodli dát svému životu opět smysl. Vydali se do civilizovaných evropských zemí. Zemí, které jim zajistí podmínky pro budoucí život. Států, kde jejich děti budou moci znovu chodit do školy. Zemí, kde získají novou naději. Států, které jim dají možnost získat zpět svůj ztracený život v Sýrii. Možnost pracovat, podnikat, vzdělávat se a vydělávat.

Za svůj sen jsou ochotni dát všechny peníze, které mají a nasadit vlastní zdraví a vlastní život na několik tisíc kilometrů dlouhé cestě. Nechtějí už jen nečinně sedět a žít z milosti ostatních.

Proto má také Německo právě o tento typ uprchlíků takový zájem. Jsou to většinou vzdělaní lidé ze střední vrstvy. Evropští převáděči jsou drazí, takže musí mít k dispozici dost peněz. Ale hlavně jsou schopní a ochotni riskovat. Vzali svůj osud do svých rukou. Takoví lidé nechtějí do Německa, aby tam žili ze sociálních dávek. Kdyby chtěli žít na cizí úkor, zůstali by v uprchlických táborech. Chtějí pracovat, podnikat a vydělávat. Pro Německo jsou investicí do budoucnosti země a národa.

Evropa stárne. Za nějakých dvacet či třicet let bude na jednoho německého důchodce ve věku nad 65 let připadat jediný ekonomicky aktivní občan. Proto je třeba najít novou krev. A Německo se nebojí muslimů a jiných kultur. Má s integrací cizinců dobré a bohaté zkušenosti. Nevytváří pro ně sociální ghetta jako to dělají politici v Británii, Francii či dokonce Švédsku. Nedělají z imigrantů občany druhé kategorie určené pouze pro podřadné práce. Čtyři miliony německých muslimů žijících v zemi více než padesát let,jsou důkazem, že islám není žádná ďábelské ideologie určená k ovládnutí planety. Mravní etos tohoto náboženství se nijak neliší od univerzálních lidských hodnot.

V půl miliardové Evropské unii žije v současnosti asi 25 milionů muslimů. Každý dvacátý evropan je tedy muslim. Islám v Evropě byl, je a bude. Proto jsou iniciativy typu Islám nechceme, některých také Evropanů zejména z postbolševických zemí ležících za bývalou železnou oponou, k smíchu. Možná je načase konečně vstoupit do Evropské unie i mentálně. Fakticky jsme jejími členy, duchem ale obyvatelé post bolševických zemí vězí hluboko ve své totalitní minulosti. Fobie, předsudky, neochota převzít odpovědnost za vlastní rozhodnutí, strašení, nedůvěra, uzavřenost, nezájem osobně se angažovat se v řešení problémů společnosti kolem nás. To je dědictví bolševismu v hlavách obyvatel zemí za železnou oponou.

Proto asi neudivuje snaha vrátit se do bezpečí koncentračního tábora za zdí z ostnatého drátu. Jenže jak všichni víme, zeď postavená prý proti nebezpečí zvenčí se může snadno stát zdí, která má za úkol udržet vězně tábora uvnitř. Nestavějme kolem sebe zdi. Už jen proto, abychom za nimi nezůstali navždy uvězněni, před volným prostorem, ale i riziky, které nabízí skutečná svoboda

Autor: Jaroslav Janota | čtvrtek 24.9.2015 9:42 | karma článku: 19.00 | přečteno: 2759x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.55 | Přečteno: 123100 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.61 | Přečteno: 10120 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 29.94 | Přečteno: 3177 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 27.72 | Přečteno: 1445 |

Další články z rubriky Společnost

Aleš Kubíček

Bratříčku zavírej vrátka

Tato noc sic bude krátká, ale berme to s humorem. Za minulého režimu byl vtip, že Rusové mají dvě armády, bojovnou a válečnou. Válečná se válí v Československu, bojovná se bojí u čínských hranic. Amíci to vylepšili, ti mají tři.

25.3.2017 v 20:00 | Karma článku: 26.14 | Přečteno: 1078 | Diskuse

Ivo Cerman

Casanova věřil v Boha, ale trochu jinak....

Ve chvíli všeobecného úpadku evropských hodnot nás může zachránit jen filozofie člověka, který to s láskou myslel vážně...

25.3.2017 v 19:28 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 211 | Diskuse

Pavla Gomba

Velký úklid po africku

„Tady jsou lopaty, ty si můžeš vzít kolečko,“ rozděluje práci chlapík v triku a kostkovaných šortkách. Pomalu se z obou stran ulice scházejí lidé, aby taky přiložili ruku k dílu. Žádný div: poslední sobota v měsíci

25.3.2017 v 19:16 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 613 | Diskuse

Jan Dvořák

Rozloučení s kardinálem bez obvyklých „celebrit“

Kdo z různých důvodů nevážil cestu na poslední rozloučení s kardinálem Vlkem do katedrály sv. Víta, mohl se loučit zprostředkovaně, prostřednictvím přenosu České televize.

25.3.2017 v 19:02 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 454 | Diskuse

Luděk Mazurek

Římské prohlášení 25.3.2017 – cár papíru plný lží a nesmyslů!

Může papír sepsaný a podepsaný několika mocnými jedinci změnit skutečnou realitu? Může začít voda téct do kopce? Stále ještě platí, že poručíme větru dešti? Něčemu takovému mohou věřit a radovat se snad jen blázni!

25.3.2017 v 15:47 | Karma článku: 43.55 | Přečteno: 2426 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 39.70 Průměrná čtenost 2164

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.