Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Musí ten, kdo nevolil vítězného politika, držet hubu?

6. 12. 2014 11:34:09
Možná, že tato otázka se dotýká samotné podstaty standardní demokracie. Tedy svobodné, demokratické společnosti s všeobecným hlasovacím právem, která ctí listinu základních lidských práv a svobod. A tyto práva a svobody chrání nezávislá justice jako základ právního státu. Ten princip je celkem jednoduchý. Protože je obtížné, aby v přímé demokratické volbě o každém aspektu života ve společnosti, počínaje zákony a konče dotacemi na činnost divadel, rozhodovalo dejme tomu 8,5 milionu voličů v celostátních referendech, volí si občané své zástupce, kteří to dělají za ně. Je to princip nepsané společenské smlouvy. Já ti dám svůj hlas a ty budeš hájit moje zájmy. Tak funguje standardní demokracie evropského či amerického typu. Myslím, že tento typ demokracie byl cílem a ideálem větší části odpůrců bolševické diktatury před listopadem 1989. Stejně jako snaha rozbít zeď koncentračního, bolševického tábora, tvořenou ostnatým drátem, která oddělovala země s bolševickou diktaturou od většiny civilizovaného a svobodného světa.

Tato snaha byla, je a bude vždy legitimní. Lidská práva a svobody jsou univerzálním principem, na kterém je založený život jednotlivce a tím i logicky celé společnosti. Diktatura, která tyto práva a svobody porušuje není znakem stability. Naopak jde o anomálii a nic není méně stabilního než diktatura potlačující lidskou přirozenost. A touha po svobodě je přirozeným lidským chováním. Ostatně za posledních necelých sto let existence demokracie založené na všeobecném hlasovacím právu se ještě žádná diktatura nedožila příliš dlouhého věku. To není zrovna příliš důkaz stability. Pravda, někomu se veřejný a svobodný střet názorů ve standardní demokratické společnosti může jevit jako známka slabosti či nestability celé společnosti. Nic není více vzdáleno skutečnosti. Pokud společnost respektuje základní, podstatné principy lidské přirozenosti, určené listinou základních lidských práv a svobod, potom je diskuse nad nepodstatnými či méně podstatnými normami fungování společenských vztahů jen důkazem zdravého života občanů, takové země. A dokladem stability demokratického státu.

Samozřejmě, že nejlepším vyjádřením vůle každého jednotlivce jsou demokratické volby. Každý má právo nejen volit, ale také se ucházet o volené místo. Stačí přesvědčit dostatek svých spoluobčanů, že já jsem tím pravým člověkem, který bude hájit jejich zájmy. Jenže ve zdravé občanské společnosti nekončí demokracie dnem voleb. Člověk, který se nechá svými spoluobčany zvolit musí těmto voličům skládat účty. Zkrátka musí plnit svou část oné nepsané společenské smlouvy. A hájit zájmy těch, kteří jej do jeho funkce či úřadu zvolili. A je úkolem každé standardní, občanské společnosti, aby důsledně kontrolovala zvolené politiky. Zda skutečně hájí to co slíbil, tedy zájmy svých voličů. Nebo hájí úplně jiné zájmy. Své vlastní, které jsou zásadně odlišné od toho co sliboval před volbami, či zájmy naprosto jiných skupin než jsou ti, kteří jej svými hlasy dosadili do jeho úřadu. V tom případě je tu prostor pro občanskou společnost, která má právo vyžadovat plnění dohody mezi ní a politikem. Demokracie tedy nespočívá v samotném aktu voleb. Tím demokracie nekončí, ale naopak začíná.

Politici si zkrátka nemohou a nesmí dělat co se jim zlíbí jen proto, že zvítězili ve volbách. Jejich úřad jím aktem voleb nebyl věnován do osobního užívání. Jsou povinni vykonávat úřad ve prospěch veřejnosti, či alespoň její většiny. Pokud na své sliby a své povinnosti rezignují a začnou se chovat jako utržení z řetězu, má občanská společnost řadu možností jak dotyčnému připomenout jeho úlohu. A z toho vlastně vyplývá odpověď na otázku položenou v úvodu. Nejen volič, ale i nevolič vítězného politika hubu držet nejen nemusí, ale dokonce ani nesmí. Skutečně odpovědný občan musí kontrolovat práci každého politika a to po celé volební období. Protože v demokratické společnosti může i většina občanů zvolit špatného politika. To ale neznamená, že mu odevzdává absolutní moc. Či že si politik, který se dostal do úřadu za pomoci veřejně proklamovaných lží a falešných slibů může dělat se svěřenou mocí co se mu zlíbí. A to ani v rámci celého svého volebního období. Kdo se zpronevěří povinnostem vyplývajícím z vykonávání jeho úřadu musí čelit možnosti svého odvolání. A to i dříve než na konci svého volebního období.

Odpovědný občan ve standardní, demokratické společnosti totiž nemá jen právo volit a být volen. Má právo, ale spíše povinnost důsledně kontrolovat chování a jednání každého zvoleného politika. Jen tak může společnost efektivně fungovat.

Autor: Jaroslav Janota | sobota 6.12.2014 11:34 | karma článku: 16.90 | přečteno: 969x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.55 | Přečteno: 123100 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.61 | Přečteno: 10120 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 29.94 | Přečteno: 3177 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 27.72 | Přečteno: 1445 |

Další články z rubriky Politika

Josef Lebduška

Co vlastně znamená „vícerychlostní Evropa“?

V sobotu na schůzce prezidentů a premiérů zemí EU v Římě, zaznělo odhodlání postupovat i nadále společně stejným směrem, ovšem v případě nutnosti rozdílným tempem a s různou intenzitou.

25.3.2017 v 15:25 | Karma článku: 31.58 | Přečteno: 923 | Diskuse

Radek Ketzl

Byl to Brit...

"uff" jako by znělo ze západoevropských médií a od politiků. Má to být argument obhajující politiku mísení odlišných náboženství?

25.3.2017 v 15:16 | Karma článku: 38.62 | Přečteno: 1442 | Diskuse

Jan Bartoň

"Obamacare" pokračuje - někteří republikáni zradili

Prezident Donald Trump stáhl z pořadu jednání Kongresu svůj návrh na zrušení zdravotního pojištění prosazeného Barackem Obamou- Obamacare. Ten zatím zůstává v platnosti.

25.3.2017 v 13:14 | Karma článku: 20.73 | Přečteno: 534 | Diskuse

Karel Ryšán

Úchylnosti: Hlavně se nebát

My lidé se občas chováme neracionálně. A to často i v situacích, kdy okolí nechápavě kroutí hlavou. Proč? Odpověď buď odhalí nějakou zainteresovanost, nebo kandidáta na Darwinovu cenu.

25.3.2017 v 11:01 | Karma článku: 21.43 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jan Bartoň

Dvourychlostní Evropa - cíl, který tu je!

Po očekávaném oznámení Velké Británie, že spouští článek 50 o vystoupení z EU, se opět vynořuje téma „vícerychlostní Evropy“. Není to přitom žádná novinka. Takový stav tu již je.

25.3.2017 v 8:53 | Karma článku: 21.67 | Přečteno: 459 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 39.70 Průměrná čtenost 2164

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.