Trochu jsem upravil staré přísloví o ohni. Vlastně to spolu hodně souvisí. I oheň je energie, která může jak sloužit, tak ničit. Stejně jako kapitalismus. Jenže ani samotný pojem kapitalismus nemá jediný význam. Nejde pouze o druh hospodářského systému, ale také o ideologii. Zatímco jiný dominantní typ hospodářského systému lidstvo posledních více než dvě stě let vůbec nezná, u ideologie to neplatí.I když to absolventi Občanského institutu pana Jocha neradi slyší, všechno to začalo Velkou francouzskou revolucí. I když v jejím rámci došlo k dělení základního světového názoru na pravici a levici, revoluce to byla buržoazní. Jejím výsledkem rozhodně nebyl žádný komunismus. Šlo o konečnou likvidaci systému feudalismu, který bránil rozvoji společnosti. A jak už to tak v kapitalismu chodí, v první řadě šlo o peníze.
Byl to třetí stav, tvořený z většiny buržoazií, který nesl na svých bedrech hospodářskou zátěž ve Francii. Zatímco aristokracie a církev, které využívaly zdroje bohatství, nenesly žádnou finanční zátěž, jinými slovy neplatily daně, buržoazie je platila. A přiznejme si, že daně nemalé. Z hospodářského hlediska byla nutná zásadní změna. Čekat na pozvolnou evoluční změnu bylo zbytečné. Aristokracie ani církev by se pochopitelně svého dobrého bydla dobrovolně nevzdaly. Proto došlo k revoluci a rychlé, vynucené změně. To je vždy nebezpečné, neboť každá revoluce s sebou logicky přináší násilí a teror. Ale ve výsledku došlo skutečně k zásadní změně. Ideologie feudalismu se ukázala být již nadále neudržitelnou. Stav kdy o postavení člověka rozhodovaly rodinné vazby a vztahy byl nahrazen ideologií, kdy o postavení člověka začaly mnohem více rozhodovat jeho schopnosti a znalosti. Ať už vrozené či získané. O úspěchu rozhodoval více nápad, myšlenka a schopnosti jedince, než to kdo byli jeho předkové.
V tom byl ohromný pokrok kapitalismu. Člověk přestal být nevolníkem o jehož osudu rozhodoval jeho pán a majitel. K takovému vývoji, ale bylo třeba definovat jasně, že všichni lidé se rodí sobě rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy. Ve Francii byla tato zásadní skutečnost součástí deklarace občanských a lidských práv. V Americe součást deklarace nezávislosti. Tato pravda úplně zrušila starý feudální systém. Je zábavné sledovat jak se někteří ještě po více než dvě stě letech pokouší tento základní princip rovnosti všech lidských bytostí zpochybnit. Je to stejně bláhové a směšné jako se pokoušet změnit gravitační zákon. Teprve pochopení a přijetí občanských a lidských práv a svobody otevřel cestu expanzi kapitalismu. Jak ideologii, tak hospodářskému systému.
Osvobození člověka od nevolnictví a roboty či svoboda pohybu, uvolnila cestu rozvoji svobodné společnosti a logicky svobodného podnikání. Osvobození od náboženských dogmat vytvořilo předpoklady pro skutečně svobodný rozvoj přírodních věd a také vědy a techniky. Zatímco feudální systém cechů vyžadoval od učňů a tovaryšů, aby se dlouho učili celý výrobní postup, kapitalistický vynález montážní linky, zatím pouze statické, vytvořil podmínky pro nákup a prodej pracovní síly každého jednotlivce. To vše bez zdlouhavého učení. Samotnou podstatou kapitalistické ideologie se však stal rozvoj a expanze. Stejně jako princip svobodné soutěže. Planeta měla dostatek prostoru pro expanzi.
Na rozdíl od současnosti. Prostor pro expanzi se zcela vyčerpal. Kapitalismus se nemá kam rozvíjet a stává se podobně jako feudalismu brzdou dalšího vývoje. Soutěž ve kterém je jeden vítěz a miliardy poražených ztrácí svůj původní smysl. Jediným východiskem je omezení a regulace kapitalismu. Tedy hospodářského systému. Zatím existuje jediný způsob jak účinně využít výhod svobodného podnikání a přitom odstranit společenskou nebezpečnost ideologie kapitalismu. A to je princip státu blahobytu či sociálního státu. Rychlost rozvoje a expanze je regulována a nahrazena společenskou užitečností celého systému. Pouze tudy vede cesta do budoucnosti.
Extrémistická ideologie neoliberálního kapitalismu totiž vede ke konci tohoto systému a návrat k novodobému feudalismu. Vzniku nové aristokracie a upadání stále většího počtu lidí do stavu ekonomického nevolnictví. A tato brzda rozvoje bude logicky zlikvidována stejným způsobem jako před více než dvěma stovkami let ve Francii. Samozřejmě jen v případě, že se lidé nevrátí dobrovolně k jedinému systému v historii, který dokázal zkrotit zlého pána a udělat z něj dobrého sluhu. A to k dodržování principu sociálního státu.
