Z historie mistrovství světa v kopané1

Každé z dosavadních 19.mistrovství světa v kopané mělo svou atmosféru, půvab a napětí. A nebylo to vždy způsobeno jen samotnou hrou. Fotbal se stal světovým fenoménem a dávno překročil hranice samotného sportu. Je součástí světové kultury, historie a politiky. Určitě více než kterýkoliv jiný sport na této planetě. Historie mistrovství světa začala ve 20.letech minulého století. Když se mezinárodní fotbalová federace rozhodovala komu přidělí pořadatelství prvního mistrovství světa v roce 1930, výběr byl vcelku jasný.

1930 URUGUAY 1.MS
Vítěz dvou posledních ročníku olympijského turnaje v roce 1924 v Paříži a o čtyři roky později v Amsterdamu, Uruguay. A Uruguay se své role zhostila dobře. V Montevideu vyrostl úplně nový stadion pro 70 tisíc diváků. Jenže problém byl s účastí. Psal se teprve rok 1930 a mezikontinentální letecká doprava ještě neexistovala. Evropské týmy musely do Jižní Ameriky jet lodí. Cesta tam, samotný turnaj a zpáteční cesta tak Evropským týmům zabrala skoro šest týdnu, včetně soustředění. Uvolnit hráče z rozehraných domácích soutěží na tak dlouho bylo obtížné. Nakonec se z celé Evropy účastnily pouze čtyři týmy. Francie, Belgie, Rumunsko a Jugoslávie. Prvního mistrovství světa se tak zúčastnilo pouhých 13 týmů rozdělených do čtyř skupin.

Z jedině čtyřčlenné skupiny postoupila Argentina. S Francií měla namále. Až golem v závěru zápasu vedla 1:0. Francouzi se ale nevzdali. Jeden z jejich útočníků sám postupoval na argentinského brankáře, když se ozvala píšťalka rozhodčího. Nikdo nechápal proč. Ukázalo se, že sudí odpískal konec zápasu! Přitom do konce chybělo podle časomíry celých osm minut. Zápas se přerušil. Dlouho se diskutovalo. Nakonec se těch osm minut dohrálo, ale Francouzi už nevyrovnali a byli vyřazení. Možná jeden z prvních zápasů na mistrovství světa o jehož výsledků rozhodla chyba rozhodčího. Ve finále se nakonec podle očekávání střetla mužstva domácích s rivalem z druhé strany řeky La Plata s Argentinci. Nevraživost obou národů přerostla běžné normy sportovního soupeření. Došlo to až tak daleko, že vedení týmu Argentiny odmítlo hrát finále s míčem vyrobeným v Uruguayi. Rozhodčí finále belgičan John Langenus měl tedy o starost více. Vyřešil to šalamounsky. K finále přinesl dva míče. Jeden vyrobeny v Uruguay a druhý v Argentině. A nechal oba kapitány nejdříve losovat s jakým míčem se bude hrát. Los vyhrál Argentinský kapitán. Přestože po poločase Argentina vedla 2:1, nakonec byla poražena 4:2 a prvním místem světa v kopané se stal tým Uruguaye.

1934 ITÁLIE 2.MS
Pořadatelství druhého mistrovství světa byla pověřena Itálie. Diktátor Mussolini chtěl využít turnaje k posílení vlastní pozice. Přihlásilo se přes třicet zemí a tak bylo nutné hrát kvalifikaci. 16 účastníků šampionátu hrálo vyřazovacím způsobem. Což nebylo šťastné. mimoevropské týmy tak vážily dlouhou cestu s nebezpečím, že si zahrají jediný zápas a pojedou zase domů. Turnaje se jako poprvé a naposled nezúčastnil minulý vítěz. Uruguay odmítla na mistrovství přijet na protest proti nízké účasti evropských týmů v Uruguayi. Domácí Itálie byla favoritem a málokdo pochyboval, že by na domácí půdě nezvítězila. Ale už ve čtvrtfinále narazila na skvělý tým Španělska v brance s jedním z nejlepších brankářů světa jménem Zamora. Italové hráli opravdu mimořádně tvrdě a to i na tehdejší dobu. Zápas skončil nerozhodně, ale několik Španělů včetně brankáře dohrálo zápas se zraněním. Tehdy se ještě v průběhu zápasu nesmělo střídat. V případě remízy se hrál opakovaný zápas, který Italové vyhráli těsně 1:0.

Stejným způsobem tvrdou hrou a za pomoci rozhodčího vyřadili Italové v semifinále skvělý tým Rakouska, za nějž nastoupil tehdy mladý útočník Rapidu Vídeň Josef Bican. Ve finále se Italové překvapivě utkali s týmem Československa. Tento tým postoupil z kvalifikace ve které vyřadil Polsko do hlavního turnaje ve kterém postupně vyřadil Švýcarsko, Rumunsko a v semifinále zásluhou hattricku útočníka Nejedlého, Německo. Oldřich Nejedlý se stal také nejlepším střelcem turnaje, když ve čtyřech zápasech dal celkem pět golů. I přes snahu rozhodčího Eklinda, který se osobně před zápasem sešel v čestné loži s Mussolinim se Italům nedařilo vstřelit gol brankáři Slavie Františku Pláničkovi. A dokonce jen necelých jen necelých patnáct minut před koncem finále vstřelil Antonín Puč vedoucí branku Československa. Italové vyrovnali jen osm minut před koncem. A v prodloužení finále dal rozhodující gol Itálie naturalizovaný Argentinec Orsi. Argentinec Monti účastník minulého finále v dresu Argentiny se tak tentokráte v dresu Itálie stal prvním hráčem, který si nahrál dvě finále. A jediným hráčem, který ve finále nastoupi v dresu dvou zemí.To druhé vítězně.

 1938 FRANCIE 3.MS

 Do třetího MS ve Francii už zasáhla nadcházející druhá světová válka. Ve Španělsku probíhala občanská válka a na fotbal nebyl čas. Na MS postoupilo 16 týmů. Ale těsně před zahájením došlo k obsazení Rakouska a jeho připojení k Velkoněmecké říši. Rakouský národní tým byl rozpuštěn a jeho hráči byli nuceni hrát za Německo. Tým Německa posílený hráči Rakouska hned v prvním zápase remizoval s průměrným týmem Švýcarska a v opakovaném zápase dokonce prohrál rozdílem třídy 1:4! Tým Československa nastoupil bez jednoho z nejlepších útočníků Josefa Bicana, který hrál v té době již ve Slávii. Nějaký úředník zkrátka prošvihl lhůtu a Bican neměl vyřízeno československé občanství a pas. V prvním kole tým zvítězil nad Nizozemím až v prodloužení, ale za to 3:0. Ve čtvrtfinále se mužstvo utkalo v tvrdém zápase s Brazílií. Zápas skončil nerozhodně a brankář Plánička si v průběhu zápasu zlomil ruku a s ní zápas dochytal. Bohužel nemohl nastoupi v opakovaném zápase a Brazílie vyhrála 2:1.

Brazílie byla největším překvapením šampionátu. Měla ve svých řadách skvělého střelce Leonidase. Ten se stal králem střelců se sedmi góly. Brazilci v prvním kole porazili Polsko 5:4, ve čtvrtfinále Československo. V semifinále s Itálií, ale nechal brazilský trenér sedět na lavičce dva své nejlepší hráče Leonidaswe a Tima. S vysvětlením, že tyto hráče šetří na finále. Italové ale zvítězili a postoupili do finále proti Maďarsku. To mělo cestu do finále snadnou. Porazili Holandskou východní Indii, Švýcarsko a Švédsko. Ve finále ale nestačili. Zvítězila znovu Itálie výsledkem 4:2. Konec šampionátu se odehrával v příjemné atmosféře. Tyto dny klidu měly být na dlouhou dobu pro celý svět, těmi posledními.