Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na podzim 1975 v Březolupech už si příliš nevzpomínám

8. 09. 2013 14:46:02
Je to už 38 let. A mně bylo šest let a šest měsíců. A začátkem září 1975 jsem šel poprvé do školy. I když do školy to tak úplně nebylo. Zatímco poslední rok mateřské školky v budově zámku v Březolupech, byl hezký. Vstup do první třídy byl docela zklamáním. Stará škola se opravovala a fungovaly pouze třídy pro druhý stupeň. První stupeň se učil, kde bylo zrovna místo.

Takže první kroky nových žáků první třídy vedly do místní hasičské zbrojnice! Byla přestavěna na školní třídu. Opatřena tabulí, katedrou učitele a deseti lavicemi historické hodnoty. Pamatuji si, že ty lavice měly v pravé, horní části otvor, určený speciálně pro kalamář. Tedy nádobu s inkoustem. Abych nepoužíval archaismy. Za katedrou stála paní učitelka Božena Vojtěšková. A před ní sedělo dvacet nových žáků první třídy, Základní Devítileté Školy v Březolupech. Dychtivých po vzdělání.

Učili jsme se psát obyčejnou tužkou a později násadkou(či chcete-li redisperem)namáčeným v inkoustu. To nejsou vzpomínky na padesátá léta. To byla běžná praxe ve vesnické škole v roce 1975. Protože jsem se narodil jako levák, měl jsem tendenci při psaní tužkou používat ještě obě ruce. Když si toho nevšimla učitelka a nepraštila mne přes levou ruku. Tehdy bylo ještě zvykem leváky a jiné úchylky od "normálu" zařadit nekompromisně mezi ostatní členy společnosti. Výstřednost se v těch dobách nenosila. Stejně jako dnes. V podstatě jsem ale začal psát pravou sám, protože psát levou rukou inkoustem a zároveň si inkoustem napsaný text nerozmazat bylo umění. Hodné cirkusového akrobata.

Na podzim, kdy začínalo být opravdu chladno, byla naše třída v Hasičárně vytápěna kamny na naftu. Musím říct, že smrděly mnohem více než hřály. A v těchto podmínkách jsme absolvovali i druhou třídu. Ve třetí třídě jsme se přestěhovali do místnosti upravené v kabinách místního fotbalového oddílu. Dostali jsme novou třídní učitelku paní Marii Hubáčkovou. Psal se rok 1977 a k nám 18 místním dětem, kteří jsme zbyli přibylo poprvé také šest nových, přespolních žáků. Přijížděli každé ráno autobusem z několik kilometrů vzdálené obce se sympatickým názvem Svárov. A odpoledne se stejným způsobem vraceli zpět domů.

Čtvrtou a pátou třídu jsme již absolvovali ve třídě v místní budově zámku. A zažili jsme tam různé dobrodružství. Problémem nebyla ani tak bílá paní či jiné nadpřirozené bytosti, které by člověk v takové budově předpokládal, nýbrž zástupci různých druhů světa zvířat. Drobnými hlodavci počínaje. A netopýrem visícím na rámu dveří do třídy, konče. Naštěstí náš oblíbený spolužák a syn místního hajného, Luděk Glíž, který měl k fauně a floře, kladný vztah, odnesl malého, létajícího hmyzožravce na dřevěném ukazovátku, na půdu za zbytkem jeho rodinných příslušníků. Vystřídali jsme za ty dva roky řadu dalších učitelek.

To už jako žáci, pouze Základní školy, neboť devátá třída byla zrušena na republikové úrovni. Takže poslední tři roky na druhém stupni jsme konečně absolvovali v opravené budově školy. Trvalo to více než pět let než byla rekonstrukce školy dokončena. Stavební termíny byly tenkrát docela velkorysé. Dostali jsme nového třídního. Jednoho z posledních tří učitelů na škole pana Miloslava Turnu ze Zlína. Přísný muž, impozantní postavy, která vynikla zejména, když nastoupil do svého osobního vozu značky Trabant. Feminizace českého školství byla, zejména v oblasti základního školství problémem už v 70.letech minulého století. Dodnes se to příliš nezlepšilo.

Vzpomínám rád na některé učitele z druhého stupně. Učitele českého jazyka pana Milana Zelenku. Vedoucího mysliveckého kroužku, původem z Valašska. Báječnou učitelku matematiky a fyziky paní Martu Bočkovou z Uherského Hradiště. Fantastickou učitelku chemie paní Leitgebovou. O našem třídním, který učil přírodopis, výtvarnou a pracovní výchovu už byla řeč. Také skvělý ředitel a učitel tělocviku pan Pavlík z Kněžpole, zůstane v mých vzpomínkách. Stejně jako báječná učitelka hudební výchovy paní Kvapilíková-Čechmánková, která nás seznámila s krásou vážné hudby. Rád na tyto a další báječné učitele vzpomínám.

Stejně jako na své skvělé spolužáky a spolužačky ze Základní školy v Březolupech. Už je to třicet let co jsme skončili školu. Ale i po těch letech se umíme někteří sejít. A ač zevnějšek se docela podstatně změnil. U některých více a u některých méně. Uvnitř jsou všichni pořád stejní jako před těmi 30 lety. A nebo se mi to jen zdá. Když se s někým dělíte pár let o svačinu, asi ten vztah už něco unese. Špatné vzpomínky se ztratí a ty dobré zůstanou napořád.

Autor: Jaroslav Janota | neděle 8.9.2013 14:46 | karma článku: 9.69 | přečteno: 508x

Další články blogera

Jaroslav Janota

Jak se to vlastně celé stalo

V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.

22.2.2017 v 14:05 | Karma článku: 49.55 | Přečteno: 123792 |

Jaroslav Janota

Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

19.2.2017 v 8:54 | Karma článku: 39.70 | Přečteno: 10201 |

Jaroslav Janota

Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou

Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.

2.2.2017 v 13:28 | Karma článku: 30.02 | Přečteno: 3204 |

Jaroslav Janota

Vánoční příměří 1914 a jeho poselství

Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.

6.1.2017 v 9:59 | Karma článku: 27.83 | Přečteno: 1452 |

Další články z rubriky Zlín

Šárka Podhányiová

Jak jsme věřili "dží pí esce"

V dnešní době moudré techniky, kdy stačí zapnout aplikaci od v oboru daných vývojářů, mnohdy vypínáme vlastní mozek daný pro změnu vývojem existenčním.

13.3.2017 v 8:18 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 525 | Diskuse

Jiří Křivánek

Neveselá jízda

Před vánoci jsem jel trolejbusem, který svou jízdou připomínal styl, "brzda- plyn" a běda, jak si bude někdo stěžovat Za volantem seděla žena, krásná, zajímavá, naštvaná, vlastně ne, byla pořádně nas...., nešťastná a zoufalá.

12.2.2017 v 11:53 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 441 | Diskuse

Šárka Podhányiová

Když přijdou esesáci...

"Wo sind?!" Křičí na ni jeden z vojáků. "Sag ́s mir!" Burácí a vztekle ji přirazí ke stěně. Ona mu sice rozumí, ale neví. Neví KDE JSOU...! Voják zasyčí jako jedovatý had: "Letzte Mal! WO SIND?!"

8.2.2017 v 8:02 | Karma článku: 36.23 | Přečteno: 3594 | Diskuse

Šárka Podhányiová

Milá Žanetko...

Možná dnes tématicky trochu odbočím, ale i tak bych TO ráda napsala. TO poděkování za všechno TO, co pro nás jedna z maminek dělá....

6.2.2017 v 8:38 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 433 | Diskuse

Jaroslav Kašík

Já, Baťa.

Na fenomenální české podnikatele první poloviny minulého století Tomáše a Jana Antonína Baťu se nezapomíná. Vzpomněl jsem si i já, když jsem na plakátě četl program Zlínského divadla.

22.1.2017 v 8:39 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 345 | Diskuse
Počet článků 220 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2169

Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.