Moje rodné město.
Zlín je pozoruhodné město. Možná, že se našli darebáci, kteří mu na půl století uloupili jeho jméno. Nelze, ale vygumovat jeho skutečného ducha z mysli lidí. Ještě v době mého dospívání v 80.letech minulého století, jezdili obyvatelé okolních měst a vesnic do Zlína. A řidič autobusu věděl kudy se tam jede, bez ohledu na to, že kdosi rozhodl vymazat toto jméno ze všech map a snažil se přesvědčit sebe a jiné, že takové město už neexistuje. Celé minulé století je důkazem, že i když názveme věc jinak, nijak tím nezměníme její smysl, kvalitu či původní účel. Osud mého rodného města, které vinou pár ubohých lokajů, přišlo na čas o své jméno, nesla i jiná města. Zatímco, však jména měst se vrací jako voda řek při záplavách do původních koryt, tak jména lokajů z kterých se časem stali rádoby mocní tohoto světa upadají ve věčné zapomnění. Neboť tam kde chybí skutečný, hodnotný obsah není jméno důležité a naopak.
Tohle malé moravské městečko, které mělo koncem 19.století sotva 3 tisíce obyvatel se během 40 let stalo nejvýznamnějším městem celého regionu. Dodnes nejde o město v právem slova smyslu. Je to jakýsi soubor obcí a osad spojených do jednoho celku. Města ve kterých se jejich struktura a duch měnily a rozvíjely po celé generace a století, získávala svou tvář postupně a přirozeně podle potřeb jeho obyvatel. To nač tato města potřebovala staletí, získal Zlín během několika let. A ne podle potřeb jeho obyvatel, ale jako projekce velké vize jeho jediného tvůrce a architekta. Města, která přeskočí svůj přirozený vývoj a jsou umělým výtvorem vize jednoho člověka či malé skupiny lidí, nikdy nezískají vlastního ducha. Ve své podstatě jsou odsouzeny stát se nádobami bez obsahu. Jediným obsahem je jejich účel pro který byly vytvořeny. Naštěstí samotný Zlín byl budován tehdejšími, nejlepšími profesionály v oboru. Nese rukopis nejlepších architektů své doby. Díky tomu dosáhl kromě účelnosti svých staveb, také velmi vysokých, estetických kvalit.
Nicméně toto město se vlastně stalo pouze součástí vize rodinného podniku. Vybudoval ji Tomáš Baťa. Tento fanatik práce(a to nemyslím nijak v dobrém). Tak jako je demokracie nejlepším možným systémem řízení státu, tak je prakticky nepředstavitelná v oblasti řízení firmy. Natož pak rodinné firmy. Měl jsem možnost hovořit zcela náhodou s absolventem tzv.Baťovy školy práce. A uvědomil jsem si, že celý geniální plán rozvoje firmy a výchovy zaměstnanců byl založen na prostém drilu. Drilu až vojenského ražení. Proto se také Zlín nikdy nestal městem, kde by sídlila vojenská posádka. Jednak starý pán neměl rád konkurenci v oblasti metod výcviku a také by mu mohli vojáci odlákat některé již hotové pracovní síly. Pan TB vždy úzkostně chránil své živé i neživé investice. Jako každý diktátor ani náš Tomáš-budovatel neměl nikdy příliš rád diskusi, opozici a samozřejmě ani konkurenci. Nezapřel zkrátka školu Henryho Forda.
Jeho panická hrůza z Odborové organizace zaměstnanců je všeobecně známa. Jeho heslo pracujeme kolektivně a bydlíme individuálně, nebylo ani tak vyjádřením lásky k zaměstnancům, jako spíše strachu před spolčováním zaměstnanců mimo pracovní dobu. Stejně tak neochota s kýmkoliv projednávat směr rozvoje města jej nakonec přivedla do politiky a na Zlínskou radnici. Jako každý diktátor on i jeho bratr prostě přehnali své úsilí. Cílem bylo vytvořit dokonalého zaměstnance. Zcela oddaného a věrného firmě a jejím principům. Místo toho jim z jejich sociálního experimentu vyšel slepě poslušný zaměstnanec pro kterého je slovo šéfovo, slovem božím. Kult osobnosti Tomáše Bati i jeho bratra Jana Antonína je součástí onoho pověstného Génia Loci tohoto města. A právě tato směs lokajství, iracionálního strachu a nebetyčné servility, málem dovedla do záhuby celou firmu a k ní přidružené město. Po odchodu diktátora nastává období chaosu a bylo třeba jej rychle a efektivně nahradit.
Zde patrně leží onen důvod, proč se absolventi Baťova drilu rozhodli nahradit jednoho diktátora rychle dalším. A proto obětovali i jméno vlastního města. Jako zápalnou oběť novému, krutému božstvu. Protože poslušným je celkem jedno kdo je šéf. Hlavně, když jim dává práci a důvod k existenci. Konec konců i ty prvomájové průvody organizoval tak nějak podobně jako diktátor bývalý. Včetně těch jednoduchých propagandistických hesel. Je až k smíchu, jak se někteří snaží v těchto agitkách najít vyšší smysl a moudrost autora. Kult je tak silný, že si těmito hesly zdobí celé budovy. Proto nemohu dlouho pobývat v budově staré Tržnice. Z těch agitačních hesel, které zdobí strop se mi dělá skutečně fyzicky špatně. Přesto mám pořád svoje rodné město rád. Ani ne jeho historii, či jeho architektonické dědictví. Asi to bude těmi lidmi, co denně potkávám v jeho ulicích. I přes otřesné dědictví, které se jim dostalo jsou vnitřně stejně přímí, čistí, poctiví a plní očekávání, jako jejich předci před více než 100 lety. Neboť skutečný duch a charaktere města neleží v jeho ulicích, zdech a historii, ale v hlavách a srdcích jeho obyvatel.
Jaroslav Janota
Jak se to vlastně celé stalo
V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk.
Jaroslav Janota
Jak jsem dělal vstupní test do Mensy
Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.
Jaroslav Janota
Mamince, mému prvnímu cenzorovi, s láskou
Mým prvním cenzorem byla moje maminka. Jako u většiny lidí na této planetě. Tatínkové mají moc práce a tak se člověk učí mluvit od maminky.
Jaroslav Janota
Vánoční příměří 1914 a jeho poselství
Na počátku největšího světového konfliktu v dějinách se odehrál jeden z nejúžasnějších příběhů v historii lidstva či spíše historie lidství. Vánoční příměří v roce 1914 na západní frontě.
Jaroslav Janota
Organizovaný zločin je nejvyšším stádiem kapitalismu
Tento proslulý výrok pronesl švýcarský profesor sociologie Jean Ziegler. A myslím, že velmi přesně vystihl podstatu věci. Kapitalismus jako honba za ziskem malé skupiny lidí na úkor větší, je podstatou každé kriminální činnosti
Jaroslav Janota
A na zemi pokoj lidem dobré vůle
Štědrý večer je svátek zrození naděje. Zrození světla uprostřed temnoty. Narodil se syn boží v těle člověka, aby smyl všechny naše hříchy.
Jaroslav Janota
Co zůstalo občanům po éře Dluhoslava Kalouska?
Jak už název napovídá, dalo by se v podstatě odpovědět jediným slovem. Dluhy. Zejména státní dluh. V tomto případě by bylo lépe jej nazvat vládním dluhem. Kalousek jej za sedm let ve funkci ministra financí dokázal zdvojnásobit.
Jaroslav Janota
Neonacistům žádný slušný člověk netleská
Neonacismus je prostě zlo. A je třeba to říkat vždycky veřejně, nikoliv v soukromí. Pan Radek Banga se zkrátka zachoval tak, jak by se každý slušný člověk zachovat měl. A zbabělí čeští neonacisté mu za to vyhrožují smrtí.
Jaroslav Janota
Zámek Napajedla - příležitost pro zlatokopy
Před devíti lety se vlastník zámku v Napajedlích(akciová společnost Fatra) jej rozhodl prodat. Včetně přilehlého zámeckého parku, který fungoval jako městský veřejný park od roku 1935, s výjimkou válečných let.
Jaroslav Janota
Neoliberální ráj pod záštitou bolševiků
Co má společného průměrný, pravicový neoliberál a pravověrný bolševik? Touhu po moci, bezohlednost, bezcitnost, sobectví a chamtivost až nenažranost.
Jaroslav Janota
Demokracie v ohrožení
Demokracie byla v tomto státě ohrožena v posledních letech již mnohokrát. Když si Topolánek koupil dva poslance opozice, aby jeho vláda získala důvěru. Když ministr Langr zařídil beztrestnost místopředsedy vlády Čunka.
Jaroslav Janota
Tak nám česká vláda zavřela obchody
Hrůza. Návrat totality. Tato strašná vláda zase reguluje jako za komunistů. Ohrožuje svobodu podnikání. Kvůli tomu naši kapitalističtí soudruzi klíčema v listopadu 1989 teda nezvonili.
Jaroslav Janota
Jak ředitel protokolu kanceláře prezidenta telefonoval
Jednou takhle seděl šéf hradního protokolu ve své kanceláři a přemýšlel, co by ještě tak mohl udělat. I řekl si, že už dlouho netelefonoval. Jenže komu by měl zavolat?
Jaroslav Janota
Žádný nelegální bubák ve Zlínském kraji
Myslíme na budoucnost. Na život našich dětí a vnoučat. Nejsme žádní xenofobové. Nemáme strach z ničeho neznámého. Obáváme se bubákizace Evropy. A to je zcela reálná hrozba.
Jaroslav Janota
Jen pár slov paní Věry
Ani ne před rokem vyjádřila paní Věra Čáslavská svůj názor na přístup k uprchlíkům. Možná není na škodu její myšlenky a slova znovu připomenout. Protože myšlenky na rozdíl od lidí neumírají spolu se svými nositeli.
Jaroslav Janota
Vzpomínáte na sektu Repelent 21?
Před čtyřmi lety vešla ve všeobecnou známost ve Zlínském kraji podivuhodná organizace zvaná Repelent 21. Rozhodla se tak nějak po bolševicku, že vítězi voleb vysvětlí s kým má jít do koalice.
Jaroslav Janota
Newspeak politicky nekorektních
Všimli jste si zvláštního jazyka těch takzvaně politicky nekorektních? Na některé výrazy jejich zvláštního newspeaku, aby měl člověk po ruce dobrý slovník. Dovolil jsem si přeložit několik nejpoužívanějších výrazů do češtiny.
Jaroslav Janota
Jan Haluza, atlet, křesťan a slušný člověk
Je to už více než pět let, kdy zemřel Jan Haluza. Dožil se požehnaného věku 97 let. Jeho život nebyl rozhodně lehký. Narodil se v chudé rodině a měl šest sourozenců.
Jaroslav Janota
Bohuslav Sobotka, povolání žonglér
Pan Bohuslav má smysl pro humor a tak se na mne za ten titulek jistě nebude zlobit. Posledních pár let, když sleduji působení Bohuslava Sobotky mám neodbytný pocit, že se předseda ČSSD začíná podobat cirkusovému žonglérovi.
Jaroslav Janota
Jak se čeští odmítači islámu totálně zbláznili
To co se odehrálo na Staroměstském náměstí v den dnešního výročí okupace Československa je definitivním důkazem, že někteří čeští odmítači islámu už definitivně ztratili poslední zbytky soudnosti a zdravého rozumu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 220
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2294x